Vývoj v oblasti stavby motorových vozidel a jejich provozu vyvolává spoustu zapeklitých otázek, s nimž se musí poprat další generace techniků. Jak jsou připraveni, resp. jak jsou „nastaveny“ současné osnovy již od středních škol?

Školství, nejen vysokoškolské, je celosvětovým problémem. Objem poznatků o světě roste takřka exponenciálně nejen v přírodovědných ale i v některých humanitních oborech. K tomu připočtěte dnes již nezbytné požadavky na znalosti z IT technologií a bouřlivý rozvoj těchto technologií. Doba studií a počet studijních hodin žáků a studentů jsou však za posledních sto padesát let stále stejné, a kapacita lidských mozků se nezměnila. Pak pro pedagogy nastává problém, co je nutné a co je účelné vtěsnat do hlavy mladých lidí v průběhu jejich školních let, aby to mělo pro ně reálný smysl. Přemíra informací a požadavků na jejich zapamatování vede k jejich ztrátě. Každý, kdo tvořil nebo tvoří studijní programy na školách všech stupňů se s těmito problémy setkal.

Nabízí se vcelku jednoduché řešení: některé výukové předměty zrušit, jiné „osekat“, další rozšířit a některé přidat. Není žádným tajemstvím, že velmi nepopulární je matematika. Co s tím?

Je pro mne smutným zjištěním, že i na některých vysokých školách inženýrského typu je snahou zrušit výuku matematiky, protože „matematiku jsem nikdy v praxi nepotřeboval“. Každý takto argumentující jedinec zapomíná na to, že matematiku má v genech, že ho příroda vybavila velmi vyspělými matematickými schopnostmi (a nejen jeho, i většinu živých tvorů), umožňujícími mu přejít ulici při automobilovém provozu nebo lapit pohybující se kořist. Samotné řízení automobilu je problém, vyžadující složité matematické operace, máme-li jej exaktně popsat. Neboli matematické myšlení dává příroda do vínku v podstatě každému živému (a pohyblivému) tvoru, bez něho by nikdo z nás nepřežil. Vědomé rozluštění úloh praktického přežití a jejich rozšíření na další problémy je předpokladem pro každou inženýrskou činnost – a pak, že matematika není zapotřebí. Matematika rozvíjí logické myšlení, a to snad má zapotřebí každý. Samozřejmě dávnou otázkou zůstává, jak a co z matematiky učit, aby byl její význam v praktickém životě každého zřejmý.

Jak se díváte na „jednotné maturity“?

Současná snaha po „zglajchšaltování“ středoškolských osnov a po jednotných maturitách se mně zdá být kontraproduktivní. Rovněž nárůst vysokoškolských studentů vlivem státem podporované filozofie, že absolvování vysoké školy je zárukou odborné kvalifikace, nevidím jako pokrok, ale spíše jako brzdu zvýšení intelektuální úrovně národa. Vysoké školství se z vrcholné intelektuální instituce degraduje na služku veřejnosti, produkující otitulované jedince ve velkém. Základ vzdělanosti národa je v kvalitním základním a středním školství, které se musí přizpůsobit (a umět se rychle přizpůsobovat) měnícím se podmínkám. Někteří nejschopnější konstruktéři, s nimiž jsem s v praxi setkal, byli „jen“ absolventi průmyslových škol (a uměli si mnohé věci spočítat)!