Sdružení na straně dopravců

Sdružení automobilových dopravců ČESMAD BOHEMIA, z.s., je největším sdružením dopravců podnikajících ve vnitrostátní i mezinárodní nákladní a osobní silniční dopravě. V současné době sdružuje téměř 2100 podnikatelských subjektů s téměř 28 000 vozidly. Cílem a posláním Sdružení je podporovat rozvoj a prosperitu silniční dopravy a současně hájit a prosazovat zájmy dopravců provozujících silniční vnitrostátní a mezinárodní nákladní i autobusovou dopravu. K aktuální situaci v odvětví se pro náš časopis vyjádřil generální tajemník sdružení Vojtěch Hromíř.

Silniční nákladní autodoprava byla v Česku pod velkým tlakem již před pandemií, to, co nastalo v březnu letošního roku, však nesnese srovnání s ničím, co v novodobé historii pamatujeme. Zeptáme se tedy úplně jednoduše: Jak dopravci situaci zvládají a jaká vládne v listopadu 2020 nálada?

Na jaře zasáhly dopravce především výpadky ve výrobě. Zejména zastavení sektoru automotive donutilo mnoho dopravců odstavit stovky nákladních vozidel. Distribuce potravin a jiného nutného zboží naštěstí fungovala. Stejně jako si celá Evropa uvědomila, že musí dopravu nechat běžet, tak se dopravci museli přizpůsobit různým omezením, ale po propadu zakázek o 30 procent se stav ustálil na nějakých 90 procentech objemů. Teď je situace zvláštní, je převis zakázek, ale chybějí řidiči. Firmy předpokládají, že je to dočasný stav, než se projeví podzimní zpomalení ekonomiky.

Zatímco nákladní autodoprava zboží má alespoň to štěstí, že byť v omezené míře bude fungovat stále, osobní autobusová doprava „zemřela“ minimálně na jaře prakticky úplně. Na jaře bylo kdejaké parkoviště po celé republice zataraseno dálkovými autobusy – často moderními, luxusními, s vysokou pořizovací hodnotou. Ten, kdo je koupil, jistě nepočítal s takovým scénářem…

Zájezdová doprava skutečně padla na dno. Bez školáků a podnikových aktivit, s paralýzou hromadné turistiky dopravcům zůstaly jen fixní náklady, především leasingové splátky. Autobus je drahé vozidlo a ještě z druhé ruky se pořizuje na úvěr. Trpí ovšem i komerční linková doprava a i krajská dopravní obslužnost přišla o výnosy z jízdného.

Firmy stojí na lidech a silniční doprava z velké části na řidičích. Jaký dopad má letošní situace na desítky a stovky tisíc řidičů-profesionálů?

Toto je vážný aspekt krize. U nás i v celé Evropě se dlouhodobě zvyšuje průměrný věk řidičů. A tak, i když naštěstí nebylo mnoho nakažených řidičů, může být vyšší tlak daný různými omezeními, výpadky či nejistotou příčinou toho, že zkušení řidiči z profese odejdou dříve, než by se stalo bez koronakrize. Každopádně jim ale patří obrovský dík. Od počátku a bez přestávky zajišťovali chod kritické služby pro společnost a ekonomiku, často za cenu velkého nepohodlí jich samotných i jejich blízkých.

Jsou v silniční autodopravě ještě jiné, méně viditelné důsledky pandemie?

Krize prověřuje vztahy. Ve firmách se dostávají majitelé, manažeři a ostatní zaměstnanci do nových situací. Komu se je podaří dobře zvládnout, odnese si z pandemie i něco dobrého. Podobně dochází k prověrce i na lince dopravce – zákazník a dopravce – dodavatel. Je třeba věřit, že dostaneme virus pod kontrolu a pak se zhodnotí to, jak si jednotliví aktéři počínali. Celkově ovšem samozřejmě převažují důsledky negativní.

Existují rozdíly v situaci jednotlivých autodoprav – existují například firmy méně postižené, a pokud ano, z jakých to je důvodů? A konečně – jsou firmy, kterým přímo hrozí bankrot, a dá se odhadnout, o jakou se celkem jedná kapacitu?

Někdo měl štěstí, když vozil nedotčené komodity, jiný prozřetelnost, když neměl jednoho dominantního zákazníka nebo odvětví postižené krizí. Ještě důležitější byla aktuální kondice firem, ty, které měly už na začátku roku potíže, byly zasaženy krizí mnohem více. Nemám rád dotazy, kolik firem zkrachuje. Zdá se mi to neuctivé vůči podnikatelům, kteří bojují o své živobytí. Zatím máme výstražné signály od některých nejmenších firem v nákladní dopravě a o dost více se to týká i komerčních autobusových dopravců. Doprava je zranitelná kvůli nízké maržovosti a menší schopnosti akumulovat kapitál.

ČESMAD jako profesní sdružení dopravců se snaží vyjednat pro dopravce kompenzace, které by jim alespoň zčásti usnadnily život a umožnily přežít. Jak se to daří? Co se podařilo a co naopak nikoli?

Podařilo se nám vyjednat nejprve odklad záloh silniční daně a pak i její snížení o 25 procent už pro letošní rok, 26. října začali podávat žádosti o tzv. sedačkovné zájezdoví autobusoví dopravci. Kromě toho jsme dojednali na jaře prodloužení splatnosti u mýta, nebo různé výjimky pro  zjednodušení provozování dopravy. Samozřejmě jsme podporovali i aktivity Svazu průmyslu a Hospodářské komory k úlevám a podporám pro všechny podnikatele, jichž dopravci také využívají.

Jak podle vašeho názoru zvládá vláda České republiky řešení situace spojenou s pandemií?

Jaro zvládla velmi dobře, teď je situace vážná. Vláda byla v létě skutečně moc měkká, vyšla vstříc nechuti veřejnosti se dále omezovat. Má ale svou odpovědnost, informace a aparát a měla začít brzdit dříve. Co se týká podpůrných opatření, zde byla naopak aktivní a některá z nich velmi dobře fungují. Vždy se dá dělat víc, ale nepřidávám se ke kritikům za každou cenu, to nechám jiným. Naší snahou je respektovat daná opatření a hledat smysluplnou pomoc pro podnikatele, aby pandemii překonali.

Silniční osobní a nákladní doprava patři k velmi globalizovaným odvětvím a jistě udržujete kontakty s obdobnými asociacemi jiných evropských zemích. Jaká je zde situace – obdobná, lepší, horší?

Myslím, že nedopadáme tak špatně. Sledujeme pečlivě opatření v jiných zemích, je to důležité z hlediska konkurenceschopnosti. Máme informace od našeho zastoupení v Bruselu a kolegů z ostatních asociací sdružených v IRU. Nevidím nikde, že by tam byli dopravci v bavlnce. Všude musí bojovat a ne všude se jejich zástupcům daří operativně řešit problémy s administrativou. V tomto oceňuji spolupráci s Ministerstvem dopravy, které reaguje rychle.

Nyní se řeší pandemie, ale v sektoru silniční autodopravy již dříve existovaly další, velmi závažné problémy, a až jednou pandemie skončí, budou tu dál, možná ještě ve vyostřenější formě. Jak vy osobně vidíte nejbližší budoucnost – například v horizontu 1–3 let?

Toto je klíčová otázka. Pandemie skončí. My se díváme dopředu a hledáme podmínky, za nichž náš obor obstojí v mezinárodní konkurenci. Vždyť je i zdrojem pro státní kasu, jeden kamion státu přináší na daních a různých odvodech 600 až 850 tisíc korun ročně. Proto je velmi důležité, aby prošel sněmovnou předložený návrh na snížení spotřební daně z nafty. Je to prorůstové opatření. Kromě toho připravujeme i modernizační program, který podpoří digitalizaci a zavádění nových technologií do dopravních firem. Ani dopravci nesmějí zůstat stranou těchto trendů. Velikou výzvou budou současné cíle v ochraně životního prostředí. Silniční dopravci nejsou proti ozelenění lidské činnosti, ale požadují, aby všechna opatření a pravidla byla pro obor zvládnutelná a nenarušila spravedlivé podmínky pro podnikání. Uvedu příklad. Pokud zákazníci žádají od dopravců, aby vozili jejich zboží kamiony na plyn, pak je nutné, aby podpora pro tuto zatím drahou technologii byla ve státech EU obdobná. Jinak by naši členové ztráceli své zakázky a pozice. I toto jsou věci, o něž se naše Sdružení stará.