Prognózy a skutečnost

S podzimem se „roztrh pytel“ s akcemi, které dávají nahlédnout do blízké i vzdálenější budoucnosti evropské dopravy, což se bezprostředně týká i České republiky. Mnohdy vzniká dojem, že i odborníci na strategii dopravy se kromě vědeckých poznatků uchylují ke křišťálové kouli, aby z ní věštili a předvídali, co na naše potomky čeká a co je nemine za pár desetiletí. Nepůjdeme raději s věštěním tak daleko a budeme se zajímat o změny, které se dotknou většiny současné populace. Uvedeme alespoň torzo názorů tří odborníků, kteří, podle našeho názoru, dokáží zcela objektivně posoudit možnosti a naznačit další reálný vývoj elektromobility i autonomních vozidel. Jejich názory na samořiditelná auta uvedeme v závěru. Jde o posudky, které rozhodně nevzešly věštěním z křišťálové koule.

Začněme sto let starou „novinkou“.

Elektromobilita

S výrazy elektromobilita, smart city, dobíjecí infrastruktura… se setkáváme stále častěji, a to nejen v běžných médiích, v odborných publikacích, na konferencích, ale i v rámci jednání na úrovni vědeckých institucí či zasedáních nejrůznějších ministerstev či orgánů Evropské unie.

Všestranná podpora elektropohonů

Připomeneme alespoň některé postoje Evropské unie, které jsou pro další vývoj v Evropě, a tedy i v České republice, dosti důležité.

U elektrických užitkových vozidel je, podle zkušeností z evropských demonstračních projektů, jejich provoz celkově vnímán velmi pozitivně, a to jak na straně zákazníků, tak provozovatelů. Dojezdová vzdálenost zpravidla nebývá v případě elektrických užitkových vozidel v městském provozu zásadním problémem. Tím je především vyšší pořizovací cena vozidla a v mnoha případech také váhavý přístup dodavatelů souvisejících technických a zejména finančních služeb.

Evropská komise neplánuje sice žádné závazné kvóty pro vozidla s elektrickým pohonem, nicméně panují názory, že by EU měla předepsat automobilkám od roku 2025 podíl vozidel bez emisí. Výchozím bodem pro zprávu je část ideového dokumentu Komise z konce května. Stojí tam, že úřad již pracuje na reformě norem po letech 2020 - 2021 pro emise CO2 z osobních aut. Podívejme se na přístup k evropské eletromobilě z pohledu německých expertů.

Německý vzor

Evropští hlídači konkurence povolili německé plány výstavby nabíjecích míst pro elektromobily. „Díky německému podpůrnému programu se stanou elektrovozidla pro spotřebitele a pro podniky atraktivnějšími,“ řekla komisařka EU pro hospodářskou soutěž Margrethe Vestagerová v Bruselu. „Zajišťuje se nákladově efektivní připravenost potřebné nabíjecí infrastruktury, a je v souladu s podpůrnými předpisy EU.“ Státní podpory v Evropě vyžadují povolení Evropské komise. Ta má zajistit, aby veřejné prostředky nevedly k narušování trhu a potlačování konkurentů.

V rámci programu přiteče během čtyř let 300 milionů eur do instalací nabíjecích stanic, jakož i do výstavby dalších částí nezbytné infrastruktury potřebné pro zajištění provozu elektromobilů. Elektrický proud má být získáván z obnovitelných zdrojů energie. S touto podporou přispívá Německo ke snižování škodlivých emisí a ke zlepšování kvality ovzduší – vyslovuje pochvalu Komise EU. Finanční podpora smí být podle jejího posouzení nezbytná jen ve startovací fázi.

Posudky odborníků

Jak posuzují elektromobilitu odborníci, jimž dáváme závěrečné slovo? Prof. Milan Apetaur k problematice elektromobility zaujímá toto stanovisko:

„Pokud hovoříme o palivech, je evidentní, že klasický spalovací motor na tekutá paliva jednou skončí pro vyčerpání ropy. Skutečnost, že budoucnost patří eletropohonům, je evidentní, ale kdy to bude a v jaké podobě, je otázkou. Zda to bude generování elektrické energie ve vozidle palivovými články s plynným palivem nebo pohon elektrickou energií z akumulátorů, nevím.“

S reálným pohledem zdůvodnil další vývoj v  oblasti elektromobility Johannes Reifenrath, ředitel skupiny Mercedes-Benz Cars Product Strategy and Planning. „Příkladem elektromobilového ráje je Norsko, kde je 98 % elektrické energie produkováno ekologicky. Nelze očekávat, že v průběhu příštích deseti let se podaří zdvojnásobit kapacitu současných baterií. Spalovací motor ještě dlouhou dobu zůstane, zejména v zemích s drahou a neekologickou výrobou elektřiny, nenahraditelným. Rozhodující bude zákazník. Ovšem motivace k jeho rozhodnutím, jaký druh vozidla bude provozovat, bude vždy ovlivněn případnou podporou vlády, která může dotacemi zvednout zájem o ekologická vozidla.“

Autonomní řízení

Dříve než dáme slovo prvnímu z dotazovaných odborníků, připomeneme, že v České republice by měl značný posun v oblasti samořiditelných vozů přinést již rok 2018. Množství peněz určených na vznik chytrých dopravních technologií na českých silnicích a železniční síti má totiž příští rok výrazně narůst. Zatímco letos stát plánuje za technologie připravující nástup samořiditelných aut utratit 1,4 miliardy korun, příští rok počítá schválený rozpočet Státního fondu dopravní infrastruktury s 2,6 miliardy korun.

Johannes Reifenrath

„Vyznání“ experta německé společnosti, která jako první předvedla novinářům samořiditelný nákladní vůz (Actros) již před několika lety. Ve své přednášce Johannes Reifenrath vyslovil tuto velice stručnou charakteristiku autonomní jízdy: „Z mého pohledu jsou samořiditelná auta snem.“ Ředitel strategického výzkumu a vývoje exkluzivně pro účel této přednášky navštívil Prahu. Ve svém vystoupení a v rámci dotazů zdůvodnil účelnost samořiditelných vozů za předpokladu, že senzory budoucích vozidel budou spolehlivější, než jsou dnešní řidiči.

Prof. Milan Apetaur

„Neumím si představit, že by jakkoliv „inteligentní“ počítačově řízené vozidlo mohlo být bezpečné ve společném provozu s „neinteligentním“ řidičem“. U autonomních vozidel nejde, díky výraznému pokroku v oblasti vývoje elektronických zařízení automobilu včetně technického zvládnutí komunikace vozidla s okolím, o otázku technickou, ale o problematiku organizační, právní a morální.

Myšlení a chování lidí v určitých situacích je čistě intuitivní. Vynikající řidič „čte“ vozovku, okolí kolem ní a předvídá určité reakce spoluúčastníků provozu. Nemyslím si, že při výskytu některých jízdních situací by byl jakýkoliv algoritmus schopen plně nahradit lidského řidiče. Budoucnost vidím v tom, že některé, zvláště dálniční, úseky budou vyhrazeny pouze automaticky řízeným vozidlům, u jiných bude použití automatického řízení přímo zakázáno.

Dočká-li se hromadného rozšíření v dopravě inteligentní počítačem řízené vozidlo (a za jakých podmínek) dříve než elektromobil, zůstává nadále otázkou.“

PhDr. David Černý

„Zavedení autonomních vozidel (AV) do provozu čelí celé řadě etických výzev a, abych byl zcela upřímný, nebude jednoduché jim čelit. Představme si, že se AV budou řídit zdánlivě jednoduchou etickou teorií: za všech okolností minimalizuj újmu. Představme si také, že se nám podaří určit různé typy újmy (majetková, na zdraví, na životě) a nějakým způsobem si je hierarchicky seřadíme (např. život má přednost před zdravím, zdraví před majetkem). Bude jasné, jak mají AV jednat v konkrétních situacích? Půjdeme v určování újmy více do hloubky a budeme tvrdit, že např. život sedmiletého chlapce má přednost před životem osmdesátileté ženy? Dáme životu přednost, i kdyby to znamenalo, že velké množství lidí utrpí závažná zranění? Měli bychom třeba rozlišovat i na základě zavinění, tj. dáme přednost posádce automobilu, když mu chodec skočí do cesty? Měla by AV zvolit motorkáře bez helmy (porušil pravidla) a vyhnout se motorkáři s helmou? Není ale naděje na přežití srážky vyšší u toho s helmou?

A otázky nekončí zde. Z empirických výzkumů prováděných ve světě a v laboratoři evoluční biologie prof. Flegra na PřF UK (kolega Robin Kopecký) víme, že lidé považují za správné, aby AV jednala na základě etiky minimalizace újmy, i když to znamená, že někdy obětuje posádku, aby zachránila více životů (zdraví, majetku…). Problém je ale v tom, že kdyby si mohli vybrat, volili by situaci, v níž ostatní jezdí takovým autem – počtářem, jak mu říká kolega Kopecký, ale sami by si zvolili auto – tank, které v kolizních situacích dá přednost jim.

Existuje z této situace sociálního dilematu nějaké východisko? Jednou možností by byl zásah státu, který by dovoloval pouze prodej aut – počtářů. Výzkumy však ukazují, že lidé mají vůči takovému regulativnímu zásahu poměrně velkou averzi, což by mimo jiné vedlo k tomu, že by se zavedení AV do provozu – a tím i všechny benefity, které z něj plynou – výrazně zpozdilo.

Myslím, že si musíme přiznat, že zatím nevíme, jak sociální dilema spojené s provozem AV vyřešit. Proto vznikl interdisciplinární tým odborníků z více institucí (Ústav státu a práva AV ČR, Filosofický ústav AV ČR, Přírodovědecká fakulta UK, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích), který se tímto problémem zabývá a, doufejme, v dohledné době nějaké řešení nabídne široké odborné veřejnosti a zájemcům z oblasti automobilové dopravy.“

Související články

• Elektromobil není všelék
• Elektromobil stále v nedohlednu