Palivo motorů příštího desetiletí

V minulém čísle jsme se zmínili o soutěži ALFA vyhlášené Technologickou agenturou České republiky, kde jsme upozornili na realizací tří projektů, týkajících se výroby a využití vodíku a představili jsme zajímavý experiment – trihybridní autobus....

V minulém čísle jsme se zmínili o soutěži ALFA vyhlášené Technologickou agenturou České republiky, kde jsme upozornili na realizací tří projektů, týkajících se výroby a využití vodíku a představili jsme zajímavý experiment – trihybridní autobus. Alternativní zdroje energie jsou ovšem v současnosti již neodmyslitelnou součástí přednášek na školách zaměřených na motorová vozidla. V rámci pražské techniky však nejde jen o výuku, ale i o vlastní vývoj a výzkum alternativních pohonů. Osoby nejpovolanější, Prof. Ing. Michala Takátse, CSc. z Ústavu automobilů, spalovacích motorů a kolejových vozidel strojní fakulty ČVUT, jsme se proto zeptali na to, jaké jsou perspektivy vodíkových pohonů. Uveďme alespoň jedu ze zásadních otázek a odpověď odborníka: V jakém stádiu je v současné době „vodík v automobilu“? Pro úplnost nutno poznamenat, že produkty spalování vodíku se vzduchem obsahují nezanedbatelné množství oxidů dusíku. Není tedy pravda, že použití vodíku jako paliva, např. pro pístový spalovací motor, bude automaticky environmentálně absolutně nezávadné. Všechny doposud uskutečněné implementace vodíku jako paliva dopravních prostředků, ať už s využitím spalovacího motoru, nebo palivového článku jako konvertoru energie nepřekročily rozsah pilotních projektů. Významný problém stále představuje i uskladnění dostatečné zásoby energie na vozidle. Příliš se nepokročilo ani v otázce infrastruktury pro doplňování paliva. Patrně jediným realistickým výhledem na využití vodíku jako paliva pro dopravní prostředky v dohledné době je jeho použití v kombinaci s jiným – konvenčním – palivem. Nejvíce se pokročilo v námětu na zavedení paliva tvořeného směsí metanu a vodíku, tzv. „Hythane“. Předpokládá se, že taková plynná směs (pravděpodobně 80 objemových procent CH4 + 20 % H2) se stane obchodní komoditou s určením jako palivo silničních dopravních prostředků. To umožní rozvoj produkční a distribuční vodíkové infrastruktury. V přípravě je předpis pro schvalování vozidel určených pro využívání takového paliva. Předpokládá se, že všechny relevantní komponenty vozidla budou schopné korektní funkce při provozu na zemní plyn v jistém rozsahu jeho složení (testováno čistým metanem a směsí metanu s 15 objemovými procenty dusíku) a na směs zemního plynu (ve stejném rozsahu složení) s vodíkem. Uživatel vozidla poháněného „hythanem“ se ovšem bude muset smířit s poklesem dojezdu vozidla o cca 15 %. Podíl vodíku na výhřevnosti směsi 80/20 je pouze cca 7 % a tomuto číslu je úměrná úspora zemního plynu (tj. neobnovitelného paliva) a snížení emise CO2. Někde se ale začít musí. Spíše větší užitková vozidla jsou vážným kandidátem na úpravu na využívání „hythanu“. Tam je totiž rozšířené využívání kompozitních tlakových nádob jako palubního zásobníku paliva. U konvenčních ocelových tlakových lahví, často používaných v osobních automobilech, nutno ještě dořešit problém tzv. vodíkové křehkosti. Celý článek naleznete v časopise Truck & business 4/2012.