Přesunout náklady, nebo se jim vyhnout?

V rámci diskusí týkajících se „Euroviněty“ nebyla otázka vnějších nákladů, které je třeba uhradit, nikdy tak ožehavá, jako je tomu dnes. Dosud převládal princip“znečisťovatel platí“. Podle IRU ovšem existuje i jiná zásada, která by mohla zpochybnit...

V rámci diskusí týkajících se „Euroviněty“ nebyla otázka vnějších nákladů, které je třeba uhradit, nikdy tak ožehavá, jako je tomu dnes. Dosud převládal princip“znečisťovatel platí“. Podle IRU ovšem existuje i jiná zásada, která by mohla zpochybnit určitá rozhodnutí: CCAP.

CCAP je zkratka Cheapest Cost Avoider Principle. Jde o zásadu prevence škod s nejnižšími náklady pro společnost. Vznikla v roce 1960 a jejím autorem je Donald Coase, nositel Nobelovy ceny za ekonomii v roce 1991.

Cheapest Cost Avoider Principle
Zásada CCAP uplatňovaná na určitou škodu (v případě, který nás zajímá, např. silniční zácpy nebo atmosferické znečištění způsobené automobilovým průmyslem) vychází z celkové analýzy náklady-zisky. Tento typ analýzy je ostatně doporučován samotnou Evropskou komisí (iniciativa „zdokonalení tvorby právních předpisů“) v rámci strategie Lisabonské smlouvy, která má za cíl vytvořit v roce 2010 z Evropy nejdynamičtější ekonomii světa.

Na základě realizované analýzy nákladů-zisků CCAP hledá část, která může zabránit škodě (nebo ji kompenzovat) s nejmenším možným škodlivým vlivem na ekonomii. V rámci silniční dopravy je možné, že by přepravce byl součástí. Ale je to jen jedna z otevřených možností, zatímco podle současné zásady „znečišťovatel platí“ (PPP – principe du pollueur-payeur) tak platí z principu. PPP se zakládá na tom, že má problém pouze jednu příčinu, CCAP však vychází z pojmu rozdělených příčin.

Pro snížení znečištění vzduchu v určité lokalitě musí buď dopravci investovat 20 milionů Eur do „čistých“ motorů, nebo státní úřady musí investovat 80 milionů Euro, aby se ke stejnému výsledku dostaly novou infrastrukturou, v tom případě je na dopravcích aby platili.

Některé zákazy pro provoz ve městech pro automobily, které jsou největším zdrojem znečištění (v Nizozemsku nebo Německu) by mohly být opodstatněné (na základě skutečné analýzy nákladů-zisků).

Bohužel, jak poznamenává IRU, Komise se nedávno zřekla svých vlastních zásad a neuskutečnila skutečnou analýzu nákladů-zisků v případě internalizace vnějších nákladů. Bertin Dahlin (prezident Výboru pro přepravu zboží v IRU) uzavírá: Na tomto základě revize směrnice „Eurovinětě“ poslouží jen ke zvýšení nových daní a snížení konkurenceschopnosti evropské ekonomie