Zadržovací právo

Snad každému provozovateli mezinárodní kamionové dopravy se to již stalo. Dopravce posílá přepravci (nejčastěji odesílateli) upomínky faktur za přepravné, které jsou již dávno po splatnosti, cash flow nevypadá nejlépe. Přepravce nebo odesílatel a...

Snad každému provozovateli mezinárodní kamionové dopravy se to již stalo. Dopravce posílá přepravci (nejčastěji odesílateli) upomínky faktur za přepravné, které jsou již dávno po splatnosti, cash flow nevypadá nejlépe. Přepravce nebo odesílatel a ještě častěji zasílatel – neplatí a neplatí… Jak je takovou situaci možné řešit?

Aplikace zástavního a zadržovacího práva (jde o dvě různá práva) má v každodenní praxi svůj nezastupitelný význam. Jeho uplatnění nastupuje zejména v případech, kdy dojde k tomu, že odesílatel (přepravce – resp. tzv. povinný) dluží dopravci za jím již provedené dopravy přepravné, jehož vymáhání, i přes veškerou snahu dopravce, vázne. Přitom je možno bohužel připustit, že řada přepravců již ve svých marketingových plánech počítá s pozdními platbami přepravného dopravcům a s jejich zadržováním!
Dopravci mezinárodní kamionové dopravy (dále jen MKD) dobře vědí, že nejvýznamnější právní normou je pro ně Dohoda CMR. Dohoda CMR umožňuje používání národního práva (tj. zejm. ustanovení o přepravní smlouvě uvedená v obchodním, resp. v občanském zákoníku). Pro přepravní smlouvu v MKD je tedy možno použít i ustanovení našeho národního práva, avšak pouze v oblastech přepravních vztahů přímo Dohodou CMR neupravených, resp. tam, kde to ustanovení této Dohody umožňuje či kde se na národní právní úpravu přímo odvolává.

Ustanovení obchodního zákoníku mají v problematice právní úpravy smlouvy o přepravě věci dispozitivní charakter - tj. je třeba při jeho aplikaci umožněné Dohodou CMR vycházet z předpokladu použití těchto ustanovení pro případy, kdy se smluvní strany přepravní smlouvy nedohodnou jinak. Tzn., že úprava těchto vztahů uvedená v ustanoveních pojednávajících o přepravní smlouvě v obch. zák. jsou platná pouze v případech, nedohodnou-li se smluvní strany v přepravní smlouvě jinak. V některých případech je dokonce aplikace národního práva zjevně nezbytnou, protože Dohoda CMR neupravuje veškeré právní vztahy, které jsou předmětem přepravní smlouvy v MKD nebo tyto upravuje jen rámcově či na aplikaci národního práva přímo ve svém znění odkazuje. To je vždy třeba chápat tak, že ustanovení obsažená v Dohodě CMR nelze nikdy nahradit např. ustanoveními obsaženými v obchodním zákoníku - to by bylo v přímém rozporu s ustanovením čl. 41 Dohody CMR, a proto by tato byla neplatná. Na druhou stranu ale tato ustanovení použitá v rozporu s Dohodou CMR nejen že nepřinášejí neplatnost této přepravní smlouvy, ale dokonce s sebou nenesou ani neplatnost ostatních ujednání předmětné přepravní smlouvy o MKD. Tento fakt je důležitý i v dalších souvislostech.

Jak známo, mimo kogentní (závazná) ustanovení Dohody CMR mají zúčastněné subjekty přepravní smlouvy v MKD při úpravě svých smluvních vztahů relativní smluvní volnost – tzn. mají možnost vzájemné dohody smluvních stran.
Problematika zadržení (někdy se v mezinárodní přepravě používá termín „arestace“, který původně označuje do jisté míry obdobnou problematiku v námořní dopravě) a zastavení přepravované zásilky je však v Dohodě CMR řešena de jure pouze okrajově.

Za významné je třeba považovat v této souvislosti subsidiárně (podpůrně) použitelné ustanovení čl. 16 (zejména pak odstavce 3 a násl.) Dohody CMR. To pojednává o možnosti dopravce přistoupit k prodeji zásilky.
Všeobecně vzato, lze předpokládat, že zastavení zásilky je možno uskutečnit až po zadržení zásilky.

Zatímco zadržovací právo je v našem národním právu řešeno příslušnými ustanoveními občanského zákoníku, zástavní právo je v naší legislativě řešeno jak v ustanoveních občanského zákoníku, tak i v ustanoveních obchodního zákoníku. V konkrétních obchodních případech může mít toto ustanovení pro dopravce MKD značný význam a jeho znalost může předejít mnoha jejich eventuálním ekonomickým ztrátám.

Zbytek článku si přečtěte v T & B č. 4/2007