TCO v silniční autodopravě

Naprostá většina firem v ČR využívá ke svému podnikání vlastní vozový park (fleet). Jeho náklady jsou vždy ostře sledovaným ukazatelem a mají významný vliv na konkurenceschopnost firmy a její ziskovost. A zejména v dnešní době je toto téma velmi aktuální.

Připomeňme si jakési desatero osvědčených a funkčních postupů, jak dosáhnout úspor. Již v úvodu je třeba zdůraznit, že následující doporučení se vztahují na vozidla do 3,5 tuny, stále oblíbenější i u velkých autodopravců.

1 Redukce velikosti fleetu

Nejvýhodnější auto je to, za které vůbec neplatíte, resp. neplatíte za ně, když je nepotřebujete. Tato úvaha má minimálně dva rozměry:

a) Celková velikost fleetu je zpravidla koncipována podle maximální potřeby. Často se stává, že nezanedbatelná část vozů je vytížena velmi málo, ale náklady na ně běží (ztrácejí hodnotu + platíte pojištění). Často je to řešeno způsobem, který není příliš vhodný, a tím je ponechání již velmi starých vozů „v záloze“. Situaci lze řešit krátkodobými pronájmy vozů pro situace, kdy jsou potřeba. Budete překvapeni, kolik možností krátkodobého pronájmu vozů za dobré ceny je dnes k mání. Rozhodně je to vhodnější řešení než parkovat ve firmě přesloužilé vozy na občasné využití.

b) Zvažte ne moc oblíbený, ale nákladově efektivní carsharing. Redukce fleetu 30 aut na 27 s využitím dílčího sdílení je bezpochyby možná a odměnou získáme 10% snížení celkových nákladů.

2. Snížení nájezdu

Celkový nájezd je oblastí, nad kterou mají fleet manageři poměrně nízkou kontrolu. I když mají k dispozici řadu nástrojů, např. na bázi GPS, průměrně zkušený a protřelý řidič dokáže zdůvodnit v zásadě jakoukoli porci najetých kilometrů.

Pokud se ve fleetu s 30 vozy podaří snížit najeté kilometry za rok o pouhých 5 %, pak se sníží celkové náklady o cca 250 tisíc Kč (v případě flotily běžných vozů nižší střední třídy).

3. Snížení spotřeby pohonných hmot

Cest k tomuto cíli vede několik:

a) Volba vhodných vozů v rámci kategorie konvenčních pohonů dokáže v této oblasti dosáhnout viditelných výsledků. Rozdíl pouhého 0,5 l paliva při 30 vozech a nájezdu 30 tisíc km ročně (každého z nich) znamená cca 150 000 Kč roční úspory. Vozy s nižší spotřebou se obvykle mohou pochlubit i nižšími celkovými náklady – je to tedy rychlý a poměrně spolehlivý indikátor.

b) Pomineme-li CNG (do masivnějšího nástupu elektromobilů ještě kus času schází), lze současnou dobu s trochou nadsázky nazvat dobou hybridní. Podstatná část značek na trhu již disponuje hybridní technologií a celkové náklady těchto vozů se mohou směle srovnávat s celkovými náklady vozů konvenčních. Minimálně pro městský či smíšený provoz dávají hybridní vozy z hlediska spotřeby paliva smysl.

c) Posun chování řidičů může ovlivnit spotřebu paliva až z 30 %, tedy v celkových nákladech kolem 10 %. Vyžaduje to však nasazení dlouhodobého programu. Nicméně, opět s využitím soudobých technologií, je tento úkol snazší než kdykoliv dříve.

Vezmeme-li v potaz, že spotřeba PH se na celkových nákladech podílí z cca 35 % (nafta, benzín), pak celkové snížení spotřeby ve fleetu o 15 %, které není nedosažitelné, představuje redukci celkových nákladů o 5 %.

4. Cena pohonných hmot

V zásadě nikdo není schopen spolehlivě odhadnout, kam a jak se bude vyvíjet cena konvenčních paliv. I proto se s touto položkou v predikci celkových nákladů nakládá dost složitě. Nicméně vždy se lze pokusit vyjednat s konkrétním dodavatelem alespoň drobné zvýhodnění v podobě palivových karet či jiného fleetového programu.

5. Snížení ztráty hodnoty vozu

Ke snížení částky v celkových nákladech, které souvisejí se ztrátou hodnoty, vedou v zásadě tři cesty:

a) Správný výběr vozu s nízkou ztrátou hodnoty v rámci komplexu celkových nákladů

b) Správná péče o vůz a zacházení s ním (viz také bod 7)

c) Včasná obměna vozu

K velmi častým a drahým chybám dochází zejména v případě pozdní obměny vozu. Děje se tak právě proto, že většina firem nesleduje průběžný vývoj celkových nákladů spojených s konkrétním vozem a nedokáže tedy zachytit změnu trendu křivky celkových nákladů.

6. Snížení nákupních cen

Tuto oblast sem zařazujeme spíše proto, aby někomu nescházela. Jsme přesvědčeni, že není tou, která dokáže zajistit klíčové úspory. Abnormálním tlakem na cenu (auta, financování…) lze získat jednotky procent, ale k tomu nezbytně také snížení kvality služby, např. operativního leasingu.

Musíme si uvědomit, že prodejce aut i vaše firma chce vydělávat. Dlouhodobý smysluplný a obchodně přátelský vztah se nemůže zrodit z konfliktu na samém začátku.

7. Dosažení vyšší zůstatkové hodnoty

Jde se o tři hlavní podoblasti:

a) Kvalitní servis až do konce životního cyklu auta ve firmě může představovat rozdíl v prodejní ceně ojetiny v běžných případech kolem 10 %. Jistě zazní námitka, že v některých situacích se to nemusí vyplatit, neboť rozdíl mezi cenou „pořádného“ servisu a venkovskou garáží převýší rozdíl v ceně ojetého vozu. Může to tak být, ale rozhodně to není pravidlem.

b) Drobné oděrky, odřeniny či poškozené disky nepochybně patří k provozu vozu, jde však o to, aby jich bylo co nejméně. Nezbývá tedy než se smířit s nižší prodejní cenou. Jenže kdo ji zaplatí? Firma? Proč, když auto poničil konkrétní řidič (nejedná-li se o sdílený vůz)? Zde doporučujeme poměrně nekompromisní sdílení vícenákladů s řidičem. Je na něm, aby o vůz dbal a odevzdal jej v prodeje schopném stavu.

c) I třetí podoblast je odvislá od lidského faktoru, v tomto případě jde o způsob užívání vozu, zejména o stav interiéru. Platí zde totéž jako v bodě b). Snížení prodejní ceny vozu s nadměrně opotřebovaným či znehodnoceným interiérem (např. kouřem) by měl platit „pachatel“.

8. Mytí aut

Pravidelně myté auto má na trhu ojetin dle zkušeností lidí z praxe až o 10 % vyšší cenu. Je to dáno zejména tím, že nedochází k poškozování skrytých míst vlhkostí, kterou v sobě zadržují nečistoty, a chemií ze silnic. Obojí dokáže za několik let způsobit na autě nevratné škody. Kvalitním mytím lze tato rizika eliminovat.

Pravidelné mytí auta má i ochrannou roli v souvislosti s koronavirem. Obecně u všech koronavirů platí, že při teplotě mezi 30 a 40 stupni Celsia jejich schopnost přežívat výrazně klesá. Je tedy vhodné auta – ideálně co nejčastěji – mýt vodou o vyšší teplotě.

9. Nižší servisní náklady

Jsou dosažitelné dvěma způsoby:

a) Uzavření smlouvy s poskytovatelem servisních služeb, která bude zohledňovat velikost fleetu a garanci práce pro servis. Toto povětšinou není možné v případě, kdy jsou ve fleetu zastoupeny vozy více značek a na každý značkový servis tak připadá málo vozů na to, aby byl schopen nabídnout zajímavé podmínky. I z tohoto důvodu dává smysl unifikovat fleety co do značky (pro vozy s podobnými funkcemi).

b) Měli bychom předcházet nutnosti servisního zásahu nad rámec povinné a potřebné péče. Zde jsme opět u lidského faktoru. A mimo to je nadstandardní rozsah servisních prací indikátorem nedobré péče o vůz a zacházení s ním. Pokud potřebuje jeden vůz výměnu brzdových destiček významně dříve než vůz srovnatelný, pak to svědčí o nevhodném jízdním stylu.

10. Nižší interní náklady

Podstatná část firem řeší intenzivně celou škálu nákladů spojených s externími dodavateli, ale často opomíjí náklady interní, spočívající zejména v běžných provozních aktivitách spojených s vlastním fleetem. V závislosti na typu činnosti firmy, velikosti fleetu apod. lze určit časovou potřebu interního manažera na jedno auto mezi 1 až 4 hodinami měsíčně. Tato osoba s sebou rovněž tak váže konkrétní náklady, které je poté třeba rozpočítat do celkových nákladů jednotlivých vozů.

Na tomto místě je třeba zmínit jeden zásadní fakt, a tím je častá absence car policy či její nedostatečný rozsah, kvalita a nastavené standardy. V rámci prevence zbytečných nákladů i tekoucích nervů nelze než doporučit zpracování kvalitní car policy, která bude aktualizována minimálně 1x ročně. Zpracování takového zásadního dokumentu je řádově levnější než vícenáklady plynoucí z jeho absence.

Závěrem

Fleet management není v zásadě nic složitého. Postačí respektování několika základních pravidel a postupů. Chtěli bychom popřát všem zkušeným fleet manažerům mnoho zdaru při jednání s managementem firem v posunu od preference nízké ceny k dlouhodobě nízkým nákladům.