Panelákoví speditéři

V odborných kruzích je dostatečně známo, že zasílatelskou smlouvu (podle ustanovení občanského zákoníku) spolu uzavírají zasílatel a příkazce. Zasílatelství je odborná činnost, o které se říká, že zahrnuje sedmnáct řemesel. Dejme již slovo vedoucímu katedry logistiky Fakulty podnikohospodářské VŠE v Praze, odborníkovi s bohatou praxí a vyzbrojenému důkladnou znalostí v oblasti kamionové dopravy.

V zájmu co nejkvalitnějšího a nejúplnějšího uspokojení všech mnohdy velmi rozmanitých potřeb příkazců se zasílatel musí orientovat především v reálných možnostech subjektů stojících na straně nabídky dopravních služeb, tj. především v nabídce dopravců.

Neutralita zasílatele

Zasílatel musí vždy prioritně hájit a upřednostňovat zájmy zboží (tj. příkazce) a nikdy to pro něho nesmějí být zájmy dopravce. Na tomto postavení zasílatele je založena tzv. neutralita zasílatele. Proto eventuální nedodržení neutrality zasílatele vůči (resp. ve prospěch zájmů) dopravců a dalších provozovatelů poskytujících přepravní služby znamená porušení základního principu zasílatelské činnosti. Podstatou je, že příkazce je pro zasílatele zákazníkem, za jehož finanční prostředky se obstarává, a tedy realizuje vlastní přeprava.

Na druhé straně je pravdou, že zasílatel je de facto i obchodním partnerem dopravců a dalších subjektů přepravního trhu. I od nich v jisté podobě dostává mnohdy nemalé finanční částky (např. množstevní a další rabaty apod.). Právě rozdělení takto získaných prostředků (mezi zasílatelskou odměnu a slevu příkazce) je pak velmi významnou položkou, která mj. odpovídá celé řadě faktorů (momentálnímu stavu na trhu, dlouhodobosti spolupráce a významu zákazníka atd.).

Odbornost a informace v prvé řadě

V zájmu toho, aby mohl zasílatel na přepravním trhu úspěšně plnit své funkce, musí být rovněž znalcem celého komplexu dopravních a přepravních předpisů (např. týkajících se dopravní techniky a technologie, balení a skladování zboží, přepravy nebezpečného zboží, zboží pod kontrolovanou teplotou, živých zvířat apod.) platných ve všech oborech a druzích dopravy a přepravy. Tato problematika je samosebou složitější, jedná-li se o mezinárodní přepravu. Takové znalosti a schopnosti tedy nemá každý.

Přitom je zřejmé, že nejdůležitějším zbožím, s nímž zasílatel obchoduje, jsou kvalitní (především pak aktuální, ucelené a pravdivé) informace.

Volná nebo vázaná činnost

Jak známo, zasílatelství je přitom stále živností volnou bez dalšího rozlišení, zda jde o zasílatelství vnitrostátní či mezinárodní. Tento stav ke zkvalitnění tohoto oboru příliš nepřispívá, ba naopak. Uchazeč o živnost zasílatele totiž podle zákona neprokazuje svoji odbornou ani finanční či jinou způsobilost, protože podle zákona plně postačuje pouze tuto živnost ohlásit. Přitom jako „vázaná živnost“ je zasílatelství provozováno ve většině evropských států.

Problematikou zasílatelství se v současnosti mimo ustanovení občanského zákoníku a živnostenského zákona v ČR nezabývá žádná další všeobecně závazná právní norma. Stále probíhají velmi ostré odborné debaty o tom, zda by nebylo záhodno tuto situaci v ČR změnit a živnost zasílatelství zpřístupnit na bázi koncese, a tím i prokázané odborné, ale např. i finanční způsobilosti.

Parazitující „přeprodávači“ služeb

Zejména v ČR se za tzv. panelákové speditéry (působí především v silniční dopravě – obzvlášť pak v MKD) považují většinou jen parazitující „přeprodávači“ dopravních služeb. Právě ti jsou v běžné praxi označováni již zdomácnělým zmíněným slangovým výrazem. Činnost těchto pochybných zprostředkovatelských subjektů však není postavena na zasílatelském základě, ale spočívá výhradně v úplatném předávání přeprav, resp. v postupování uplatnění cizího vozového parku v obchodních operacích prodeje a nákupu dopravních služeb. Tyto služby se tito „překupníci“ snaží pro své zákazníky úplatně zajistit především u dopravců. Důrazně podotýkáme, že toto činí bez jakéhokoliv vlastního přínosu, resp. bez přidané hodnoty, ale zejména také bez příslušné odpovědnosti. Právě odpovědnostní stránka je zde přitom klíčovou záležitostí. Celková image těchto rádoby „zasílatelů“ je vesměs velmi nedobrá či spíše odstrašující.

Proč říci NE panelákovým speditérům

Riziko využití zmíněných subjektů jak zákazníkem (příkazcem), tak i dopravci je velké. Jejich účast v takto násilně „zkonstruovaném“ přepravním řetězci je nadbytečná. Proto mj. právě zde opakovaně vznikají druhotné platební neschopnosti řady dopravců – ale i některých skutečných zasílatelů – dále pak neřešené či velmi obtížně řešitelné škodní případy atp. Právě zde často vznikají většinou zcela nesmyslné a neprůhledné řetězce „postupování“ jednotlivých přeprav, které jsou bezpochyby nejriskantnější částí takto prováděných rádoby obchodních, resp. přepravních operací.

Uveďme klasický příklad panelákového speditéra: Z dopravní či zasílatelské firmy „byl odejit“ či se sám „aktivně“ osamostatnil původní disponent či dispečer a nyní podniká jako OSVČ. Snaží se pro sebe získat „své“ původní zákazníky, se kterými u původní firmy spolupracoval, prostřednictvím nižších cen či odložených termínů splatnosti apod.

Je s podivem, že využívání tzv. panelákových speditérů je dosud v praxi stále poměrně časté, a to i přes značná rizika a negativní zkušenosti konkrétních příkazců, skutečných zasílatelů, ale i dopravců.

Na závěr této problematiky budiž učiněna ještě poznámka o tom, že panelákovými speditéry nejsou tzv. smluvní dopravci, kteří mají se zákazníky (odesílateli) uzavřenu přepravní smlouvu, avšak provedení konkrétní přepravy předávají konkrétnímu provádějícímu (skutečnému) dopravci. Jejich odpovědnost se řídí přepravní smlouvou.

Ilustrační foto