Truck & Business » Aktuální číslo » Truck & business 3 / 2014 » Zvyšování mýtných sazeb
Kromě již zmíněných problémů v T&B číslo 2/14, které trápí dopravce, existuje řada dalších, například nízká účinnost kontrolního systému mýta, zvyšování mýtných sazeb a kritický nedostatek kvalitních řidičů. A právě k výše uvedeným problémů připojujeme několik poznámek předsedy představenstva společnosti Mátra Transport a současně viceprezidenta Sdružení Česmad Bohemia.
Mýtný systém a jeho kontrola
Povinnost platit mýtné pro vozidla celkové hmotnosti nad 12 tun byla zavedena od 1. 1. 2007 a od 1. 1. 2000 též pro vozidla celkové hmotnosti nad 3,5 tuny.
Náběh systému byl velmi hektický, pro dopravce nekonformní s množstvím nedostatků, které byly na základě reklamací dopravců postupně odstraňovány. Po pěti letech provozu bylo zjištěno, že v zadávací dokumentaci byl zcela opomenut institut řešení nedoplatků mýta. Jelikož se jednalo o stovky milionů korun, bylo rozhodnuto, že tuto problematiku bude řešit zpětně vybraná AK. I zde docházelo při vymáhání nedoplatků k množství chyb a dodnes nejsou všechny problémy vyřešeny. O nevýhodnosti efektivity prostřednictvím AK ani nemluvě.
Nebudu se dále zabývat problémy, které provázely systém dosud, ale těmi, které přetrvávají ještě dnes. Jde především o to, že systém kontroly napomáhá ke zvýhodnění jedné skupiny dopravců, kteří zneužívají málo účinný kontrolní systém a mýto programově neplatí.
Dokonce jsme se při jednání na GŘC dozvěděli, že neexistuje žádný sofistikovaný systém, který by zabránil neplacení mýta. V podstatě bylo potvrzeno, že dlouhodobé připomínky Česmad Bohemia jsou opodstatněné, ale dlouhá léta nejsou vyřízené. Otázkou však zůstává, jak aktivní jsou složky celního dohledu a zda nemohou projevit vyšší aktivitu při odhalování přestupků.
Jde o úmyslně chybné registrace vozidel do mýtného systému z hlediska emisních tříd. Do nejvyšší skupiny (Euro 5 a vyšší) jsou tak registrovaná vozidla nižších tříd a neoprávněně využívají nižších tarifů mýtného, což bylo potvrzeno při jednání na GŘC.
Dalším problémem je neschopnost nebo neochota účinně odhalovat a postihovat chronické neplatiče a tzv. skokany, tj. řidiče, kteří se cíleně vyhýbají placení mýtného zakrýváním OBU jednotek při průjezdu kontrolními branami. Odhalení těchto řidičů je pro kontrolní orgány problematické a případný postih málo účinný. Zde by měl zafungovat systém vymáhání nedoplatků, který je zejména od zahraničních dopravců těžko vymahatelný. Nebo snad nefunguje dozor a vymáhání?
Je zde i institut kaucí, ale ten není téměř využíván, protože prý je těžké dokazovat úmyslné jednání.
Myslím si, že ŘSD musí mít k dispozici databázi častých neplatičů mýtného, a je záhadou, proč tyto údaje nepředá celní správě, aby se na tyto dopravce zaměřila.
Existuje zde však i legislativní problém. Jde to, že celní orgány mohou ukládat blokové pokuty na místě pouze za chybně nastavené nápravy dle zákona 13/1997. V paragrafu 43 odstavce 4 není totiž uvedeno oprávnění pro celní správu. To je sice fakt, ale je to i výmluva, neboť dle předchozího § 42 odst. 8 by to možné být mělo. Ale to je na právním výkladu. V každém případě by bylo třeba hledat cesty, jak lze problém řešit a nikoliv dokazovat, že to nejde.
Tento stav trvá již od roku 2007. Opakovaně na tento nedostatek upozorňujeme, ale ani GŘC a ŘSD dosud podnět k úpravě citovaného zákona nepodaly, i když již několikrát byla provedena novelizace zákona o provozu na pozemních komunikacích. Vždyť právě finanční postih na místě je nejúčinnější.
To, že existují úniky v placení mýtného v minimální výši 4 %, je oficiálně přiznáváno, což ve finančním vyjádření přestavuje částku cca 350 mil. Kč.
Celý článek si přečtěte v T&b č. 3/2014