Truck & Business » Aktuální číslo » Truck & business 3 / 2014 » Komunikace mezi řidiči
V současné dopravně-bezpečnostní situaci se čím dál tím více musíme věnovat vzájemným vztahům mezi jednotlivými skupinami účastníků silničního provozu, ať motorovými nebo nemotorovými. Tyto vztahy lze pojmenovat různými termíny, jedná se však především o problém vzájemné komunikace, spojený s bezpečnou účastí v silničním provozu, obvykle označovaný jako defenzivní způsob jízdy. S tímto sociálně-psychologickým a výrazně specifickým problémem se setkáváme s různou intenzitou a účinností po celém světě. Problém je zřetelně akcentován charakterem té které společnosti a země. Je obecným pravidlem, že utváření dopravního chování účastníků provozu, především řidičů motorových vozidel, o kterých budeme hlavně hovořit, je z velké míry dáno i právní úpravou, zákonnými normami, konkrétně pravidly silničního provozu a jejich regulací pomocí řízeného dohledu.
Komunikace mezi řidiči má však řadu různých forem:
verbální komunikace mezi řidiči a ostatními účastníky provozu,
nonverbální komunikace mezi řidiči a ostatními účastníky provozu,
komunikace pomocí komunikačních prostředků,
komunikace pomocí sdělovačů vozidla,
komunikace pomocí manévru s vozidlem.
Verbální komunikace mezi řidiči a ostatními účastníky provozu
Verbální = slovní komunikace je nejstarší a dříve prakticky jediná dorozumívací forma jednání v různých, zpravidla nebezpečných dopravních situacích. Pochopitelně, že se vždy nejednalo o přátelská upozornění. Vozidla byla otevřená a výrazně pomalá, takže slovní upozornění byla často ne příliš slušná a oslovení se zpravidla týkalo nepozorné a omezující jízdy jednoho z vozidel. Nejčastější výrazy: „Kam koukáš, co děláš, jak to jezdíš“, doplněné nelichotivým oslovením spojené s ukazováním na čelo, nebo pohrožením pěstí, to byly projevy, které vidíme i dnes, i když slovní výrazy přes okna můžeme jen tušit.
Musíme však říci, že se komunikace netýkala pouze řidičů automobilů, ale i motocyklů, cyklistů a velmi často také chodců, kteří se „motali na silnici“. Musíme však konstatovat, že tato forma komunikace je již při jízdě uzavřením vozidel i při použití přileb překonána a dnes se již málo vyskytuje, pouze snad při čekání v jízdních pruzích nebo na křižovatkách, kdy si řidiči vyměňují názory při spuštěných oknech stojících vozidel. Nelze však pominout komunikaci i mezi řidiči opačného pohlaví, kdy se uplatňuje neomylné a „bezchybné jednání řidičů-mužů“ a nepochopitelné „řízení vozidla řidičem-ženou“.
Nonverbální komunikace mezi řidiči a ostatními účastníky provozu
Nonverbální = neslovní komunikace, komunikace pomocí výrazu obličeje nebo gest. Jedná se o velmi častý, dokonce lze říci, že nejběžnější způsob komunikace mezi řidiči a ostatními účastníky provozu. Kladná gesta přispívají jednoznačně ke zvýšení plynulosti silničního provozu a současně i k jeho vyšší bezpečnosti. Gestem se řidiči zbavují své, jinak právní normou stanovené přednosti v jízdě na neřízených křižovatkách, při výjezdech z parkoviště, z míst mimo silnici (např. z pracoviště, sídla firem, z průjezdů atd.). Zpravidla jde o zřetelný, ostatním srozumitelný pokyn ruky, spojený často s úsměvem nebo pokýváním hlavou. Patří sem však i časté pokynutí chodci nebo cyklistovi, k přechodu nebo přejetí.
Negativní, výhružná gesta rukou, pohrožení, ukázání pěsti, poklepání na čelo, ukazují na negativní nonverbální komunikaci, v některých státech hodnocenou i jako nejnižší projev agresivního způsobu chování zpravidla řidiče vozidla.
Kladný způsob nonverbální komunikace je vítaným projevem dopravního chování účastníků provozu. V současné době se dají vysledovat některé nové pozitivní projevy neslovní komunikace v provozu. Tím je velmi časté poděkování gestem nebo pokynem hlavy chodců, kterým dává výrazným způsobem přednost řidič před vyznačeným přechodem, anebo i mimo něj, a dále gesto při zařazení vozidla do jiného jízdního pruhu. I když uvedené přednosti vyplývají ze zákonných ustanovení, přesto je pozitivní jednání účastníků provozu, že toto plnění zákonné normy kladně vnímají a děkují za jeho naplnění.
Celá článek si přečtěte v T&b č. 3/2014