Co bychom měli vědět o zasílatelství (1)

Se silniční nákladní přepravou je od jejího vzniku neodmyslitelně spojeno zasílatelství. Jde o spojení, které nabylo zásadního významu zejména po nastolení tržních vztahů, a s tím spojeným vznikem přepravního trhu. Do značné míry jsme se nového přístupu dočkali řadou mnohdy zásadních legislativních změn, které v ČR nastaly v souvislosti s ukončením platnosti zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen OZ). Jak známo, od 1. ledna 2014 je účinný (nový) občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen NOZ). Podívejme se, co přináší v oblasti zasílatelství.

NOZ zavádí celou řadu dosud nepoužívaných povinností – jako např. povinnost poctivého jednání, ochranu veřejného pořádku (kterým se rozumí ochrana „vyššího zájmu“), či ochranu slabší strany (tedy nejen ochranu spotřebitele), která se dotkne i ochrany slabší strany mezi podnikateli apod. NOZ zavádí i značnou neformálnost, kdy v řadě smluvních vztahů mění povinnost písemných smluv a zavádí možnost jejich uzavírání jen ve formě ústní. NOZ znamená změnu řady velmi významných oblastí našeho národního práva, které se souhrnně nazývají právem soukromým. Tyto mnohdy strategické změny zasahují i do problematiky obchodního práva, která se od počátku roku 2014 komplexně zahrnuje do působnosti NOZ.

Právní úprava zasílatelství
V oblasti úpravy přepravních vztahů zaniká dříve existující roztříštěnost, kdy část těchto vztahů v rámci národní právní úpravy probíhala v rámci obchodního práva (v obchodním zákoníku) a část byla upravena v právu občanském (v občanském zákoníku).

Co se týče zasílatele jako subjektu našeho národního práva a jeho práv a povinností, ty byly řešeny v OZ č. 513/91 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a to v dílu XIII (§§ 601 - 609), kde bylo pojednáno o zasílatelské smlouvě.

Právní úprava zasílatelství je podle NOZ upravena v části čtvrté (relativní majetková práva), hlavě II (závazky z právních jednání), dílu pátém - závazky ze smluv příkazního typu, oddílu čtyři (zasílatelství) – a to v ustanoveních §§ 2471 až 2481.

Tyto zákonem upravené vztahy jsou nazývány pojmem „Zasílatelství“ – na rozdíl od původní úpravy v OZ, kde se nazývaly termínem „Zasílatelská smlouva“. Nový název lépe koresponduje s novou úpravou uvedenou v NOZ, kde jsou zahrnuta některá ustanovení, která se týkají činnosti zasílatele a nejen úpravy zasílatelských vztahů v rámci zasílatelské smlouvy.

V ustanoveních OZ i NOZ byly obsaženy náležitosti určující definici, postavení a činnost zasílatele, řešení problematiky právních vztahů zasílatele a příkazce, obecně i základní finanční vztahy mezi těmito subjekty, dále např. "právo vlastního vstupu" zasílatele do realizace přepravy jako dopravce, informační povinnosti zasílatele vzhledem k příkazci či problematika nakládání se zásilkou v případě ohrožení oprávněných nároků zasílatele apod.

Vztah zasílatele k zasílatelské smlouvě a její nové úpravě
Tak jako v OZ, tak i v NOZ se zasílatel zasílatelskou smlouvou zavazuje příkazci, že mu „vlastním jménem a na jeho účet obstará přepravu věcí a příkazce se mu za to zavazuje zaplatit odměnu“. Do ustanovení NOZ je však v rámci definice zasílatelské smlouvy (§ 2471 odst. 1) v závazku zasílatele k obstarání přepravy vlastním jménem na účet příkazce navíc zahrnuta možnost, že zasílatel může příkazci nejen obstarat, ale i provést úkony související s přepravou (srov. dřívější znění § 601 odst. 1 OZ). Nově se tak v NOZ rozšiřuje obsah definice zasílatelské smlouvy, resp. zasílatelství.

V zasílatelské smlouvě se tak definují základní charakteristiky v postavení a úloze zasílatele v tzv. přepravních vztazích. Tyto definice mají dopad nejen na oblast právní, ale i na další oblasti, z nichž velký význam má oblast ekonomická. Obstaravatelský základ činností zasílatele je považován za základní rys zasílatelské smlouvy - ovšem s určitými výhradami (např. tzv. právo vlastního vstupu zasílatele, o kterém bude pojednáno dále). Charakteristika zasílatele jako obstaravatele (a zasílatelské smlouvy jako smlouvy obstaravatelské povahy) se ani v rámci nových ustanovení NOZ zásadně nezměnila. Zasílatel je jako komisionář povinen chránit zájmy komitenta – tj. zasílatel je povinen chránit „zájmy zboží (zásilky) – tj. zájmy příkazce“. To mimo jiné vyplývá z ustanovení § 2460 odst. 1 NOZ - „Komisionář hájí komitentovy zájmy, které zná, a zpraví ho o každé okolnosti, která může mít vliv na změnu komitentova příkazu.“

Významné je, že zasílatel nyní může - ve své nanejvýš odborné a komplexní činnosti - zajistit nejen obstarání přepravy, ale i obstarat a realizovat úkony související s přepravou. Tyto s přepravou související úkony ponechával OZ beze zmínky, resp. nebyly upraveny. V této souvislosti je možno zmínit i existenci případů, kdy zasílatel nejedná svým jménem na cizí účet – to je však jednání pro zasílatele mnohdy rizikové.

V oblasti zasílatelského „obstarávání“ přináší nová úprava „jen“ legislativní potvrzení v této části podnikání již dávno uskutečňované praxe. Zasílatel totiž nejen „obstarává přepravu zásilky z určitého místa do jiného určitého místa“ (§ 2471, odst. 1 NOZ), což de facto odpovídá obstarávání samotné dopravy (přemístění), ale zajišťuje také celou řadu dalších úkonů.

Samotné přepravě předchází volba a sjednání způsobu a podmínek přepravy (včetně optimalizace druhu/oboru dopravy, dopravní cesty, dopravního prostředku apod.) a zejména výběr pro danou přepravu nejvhodnějšího dopravce/ů, event. dalších subjektů provádějících přepravu. Z hlediska časové posloupnosti jde v řadě případů o služby, které vlastní provedení dopravy (přemístění) předcházejí, nebo ji provázejí, anebo na tuto navazují. Tyto služby jsou zpravidla nazývány přepravou, resp. přepravními službami.

Zároveň je třeba ale připomenout, že pojmem „přeprava“ se rozumí řada odborných přepravních služeb různé povahy. V každém případě je maximálně vhodné ošetřit v rámci konkrétních ustanovení zasílatelské smlouvy způsob uložení a zajištění nákladu.

Celý článek si přečtěte v T&b č. 3/2014

Napsal: Redakce

Související články

• Co bychom měli vědět o zasílatelství