IAA Hannover 2012

Autosalon IAA v Hannoveru byl rozhodně nejvýznamnější evropskou motoristickou výstavní akcí zaměřenou na užitková vozidla. Přestože se dveře této tradiční výstavy uzavřely v den distribuce našeho magazínu, podařilo se nám - díky našemu čipernému...

Autosalon IAA v Hannoveru byl rozhodně nejvýznamnější evropskou motoristickou výstavní akcí zaměřenou na užitková vozidla. Přestože se dveře této tradiční výstavy uzavřely v den distribuce našeho magazínu, podařilo se nám - díky našemu čipernému spolupracovníkovi - přinést aktuální informace z rozsáhlé výstavní plochy. Na pěti stranách se věnujeme alespoň automobilům a jen okrajově vozidlům přípojným. Pro ně a pro další zajímavosti jsme si již vyhradili místo v dalším čísle a v příštím ročníku magazínu T&b. Věříme, že i tato úvodní reportáž o nejnovější technice na čtyřech kolech, která byla ke shlédnutí na IAA, bude zajímavým čtením.

Letos uplynulo právě 20 let od roku, kdy se poprvé uskutečnila samostatná výstava IAA Commercial Vehicles (Nutzfahrzeuge).

Pohled do historie
IAA – Internationale Automobil Ausstellung – mezinárodní výstava automobilů s tradicí od roku 1897, kdy byly v berlínském hotelu Bristol vystaveny první automobily. Ve Frankfurtu nad Mohanem se výstava usídlila v roce 1951 svým 35. ročníkem. Výstava se konala pravidelně každý druhý rok, tj. bienále. To již byly vystavovány automobily všech kategorií, osobními počínaje a nákladními konče. Poslední společná výstava byla v pořadí padesátá třetí v roce 1989. Frankfurtské výstaviště již nemohlo poskytnout dostatečný prostor všem vystavovatelům, a tak došlo k rozdělení na IAA pro osobní automobily tradičně ve Frankfurtu v lichých letech a IAA pro užitkové automobily všech kategorií v Hannoveru v letech sudých. První samostatná výstava IAA Commercial Vehicles (Nutzfahrzeuge) se konala jako 54. IAA v roce 1992. V dalším období automobilový průmysl globálně posiloval a výstava se neustále zvětšovala a rozšiřovala.  V roce 2001 se sice oblékla do smutečního hávu vzhledem k událostem z 11. září, ale stále byla největší světovou přehlídkou novinek své vymezené nomenklatury. Těžká finanční krize v USA a následující recese automobilového průmyslu globálně koncem prvního desetiletí třetího tisíciletí se zapsaly i do výstavních statistik. Snad nejhůře byli postiženi výrobci přípojných vozidel a subdodavatelé. Globalizace a koncentrace automobilového průmyslu se ještě více urychlila. V Evropě zůstalo již jen šest významných výrobců nákladních automobilů. Podobně je tomu i u autobusů a přípojných vozidel. Dominantním se stal trend orientace na trhy Středního a Dálného východu a prohlubování spolupráce s tamními lokálními výrobci.

Total Cost of Ownership
Zlatý věk Ameriky i Evropy je již za námi. Přestože téměř všichni výrobci hlásí oživení poptávky a tím i výroby, a to nejméně na úroveň roku 2007/2008, je zřejmé, že opatrnost je stále na místě. Počet vystavovatelů se snížil, haly i volné plochy jsou volnější a expozice umírněnější a úspornější. Mottem a klíčovým slovem se stala tajemná zkratka TCO (Total Cost of Ownership). Hezky česky to znamená „celkové provozní náklady“. Současný stav tak nahrává zákazníkovi, o kterého všichni finalisté svádějí nekompromisní boje. Nejde jen o pořizovací cenu nového vozidla, ale především o jeho spotřebu, užitkovost, servisní náklady a zůstatkovou hodnotu.

Automobily kategorie N3
Legislativně je to jednoduché – nákladní automobily, tahače a podvozky pro užitkové nástavby s celkovou hmotností vyšší než 12 000 kg. Královskou třídou jsou zde tahače návěsů pro dálkovou mezinárodní dopravu, kde evropská legislativa omezuje celkovou hmotnost jízdní soupravy na 40 000 kg. Typická „Eurosouprava“ je složená z tahače 4 x 2 a třínápravového návěsu, na rozdíl od té americké, složené z tahače 6 x 4 a dvounápravového návěsu. Při stejné hmotnosti dává americké řešení příznivější rozložení hmotnosti na jednotlivé nápravy, což je samozřejmě šetrnější k vozovkám.
Své světové výstavní novinky v této třídě, všechny již s motory Euro 6, představily společnosti Daimler, DAF, IVECO, MAN a Volvo. Ze zmíněné evropské šestky tam není jenom Scania, která představila jen nové motory plnící limity exhalací podle Euro 6. Jen zdánlivě se vytratil také francouzský Renault (Trucks), který společně s Mack Trucks (USA) a Volvo Trucks patří společnosti Volvo. Nicméně Renault připravuje mohutnou ofenzívu na polovinu příštího roku, kdy mají být postupně nahrazeny všechny řady, tj. Kerax, Midlum, Premium a největší Magnum. Nezaměnitelný Renault Magnum brázdí evropské a asijské silnice již od roku 1990, kdy také pod tehdejším označením Renault AE1 získal prestižní titul Truck of the Year 1991. Přístup do kabiny obří budky je sice poněkud akrobatický, ale tento výkon podává řidič v dálkové dopravě jen 2x denně. Věnujme se ale postupně novinkám, v abecedním pořadí výrobců. Koncern Daimler poprvé vystavil nový typ Antos, určený pro těžkou rozvážkovou dopravu. Tato řada tak doplňuje letošní Truck of the Year Mercedes Actros, který nahradil řady Axor a Actros předchozí generace. Antos se nabízí s podvozky 4 x 2 a 6 x 2, osmi- nebo dvanácti- stupňovými automatizovanými převodovkami PowerShift 3 a řadovými vznětovými šestiválci OM470 (10,7 l), OM471 (12,8 l) a OM936 (7,7 l) s výkony 175 – 375 kW (238 – 510 k).

Nizozemská společnost DAF patří již asi deset let do severoamerického koncernu PacCar (Pacific Cars). Proslulé americké křižníky dálnic familiérně zvané Ken a Pete (Kennworth a Peterbilt) jsou z hlediska evropské legislativy téměř nepoužitelné, a tak nastupuje DAF. V královské třídě byl představen nový tahač XF (eXtra Forte) s aerodynamicky optimalizovanou budkou velmi zdařilého designu. Vlajkovou lodí značky je typ XF 105. K novému motoru PacCar MX 12,9 l Euro 6 300 – 375 kW (410 – 510 k) je optimalizována automatizovaná dvanácti- nebo šestnáctistupňová převodovka AS-Tronic (ZF). Zcela nový je podvozek, resp. rám a zadní náprava. Snížení vlastní hmotnosti zvýšilo hmotnost užitečnou a servisní interval byl prodloužen až na 150 000 km.

Evropský koncern IVECO se svými výrobními závody ve Francii, Itálii, Německu a Španělsku vznikl teprve roku 1975 spojením italských značek Fiat Veicoli Industriali, Lancia Veicoli Industriali a OM, německé značky Magirus a francouzské UNIC. Vše zůstalo pod taktovkou koncernu Fiat, který později ještě přikoupil britský Ford Trucks a španělskou značku Pegaso. Spojení přineslo své ovoce a IVECO získalo prestižní tituly „Truck of the Year“ pro rok 1992 (EuroCargo), 1993 (EuroTech) a 2003 (Stralis) a titul „Van of the Year“ pro rok 2000 (Daily). A dostáváme se do současnosti.

Vlajková loď značky Stralis byla velmi důkladně inovována, takže se dá hovořit o nové řadě. Modernizace nejen této řady, ale i všech ostatních v kategorii N3 se projevila i označením na střeše budky začínajícím vždy Hi, tedy Hi Way (dálkový dálniční provoz), Hi Road (denní silniční provoz), Hi Street (rozvážkový provoz) a Hi Land (terénní provoz). Italové byli vždy mistři designu, a nejen toho automobilového, kterému říkají „Architectura de la carroseria“. Nový Stralis se však povedl nejen po stránce designu. Osvědčené motory Cursor, pocházející z vývojového motorářského centra IVECO v Arbonu na břehu Bodamského jezera, plní limity Euro 6 jen pomocí kombinace SCR (selektivní katalytická redukce) a DPF (filtr částic), a přesto se podařilo udržet spotřebu na uzdě. V provedení Euro 6 je nyní nejmenší Cursor 9 s výkonem až 294 kW (400 k) a prostřední Cursor 11 s výkonem 353 kW (480 k). Nové motory jsou vybaveny asi o 30 % účinnější motorovou brzdou SEB (Super Engine Brake), propojenou s provozní kolovou brzdovou soustavou a případným retardérem. Největší motor Cursor 13 je zatím jen jako Euro 5. Číslo udává zaokrouhlený zdvihový objem motoru. Důsledná pevnostní optimalizace a kvalitnější konstrukční materiály přinesly opět snížení vlastní hmotnosti, z čehož profituje hmotnost užitečná. Automatizované převodovky jsou, podobně jako u DAFu, z dílen proslulé německé továrny ZF (Zahnradfabrik Fridrichshaven), opět na břehu Bodamského jezera.


Celý článek v T&b 3/2012