Není sporu o tom, že se nacházíme uprostřed hluboké globální krize. Nemá cenu pátrat po tom, kdo jsou viníci, neboť je to mimo naše možnosti a ani nám to nepomůže. Obecně vzato, celý svět podlehl mánii nepřiměřeného růstu za každou cenu, tedy za cenu kolosálních dluhů. Nejinak tomu bylo v ČR. Je na pováženou, že přední politici, analytici a ekonomové včas tyto problémy veřejně neavizovali, neboť není možné, aby tento vývoj nezaznamenali. O to větší byl šok ve čtvrtém kvartále, kdy jsme se najednou podívali pravdě do očí.

A zejména od roku 2009 vše začalo naostro. Krachy se počaly šířit celou ekonomikou, bankroty firem i osobní bankroty se násobí o desítky procent, klesá spotřeba, firmy organizují dlouhodobé odstávky, roste nezaměstnanost a to vše s dramatickým dopadem do státních rozpočtů. Dle údajů MMF státy již napumpovaly na překonání krize do ekonomik více než 10 bilionů USD. Jednotlivé státy přijímají finančně velmi nákladná opatření zejména k zamezení růstu nezaměstnanosti a povzbuzení spotřeby.

 

Dle mého názoru určitě ano a to zejména tím, že by bylo bývalo nutné za každé situace kontrolovat zdravý vývoj firmy, nepodlehnout bezhlavému investování a udržovat rozumnou míru zadlužení. Odhadnout své reálné možnosti a zvolit správnou míru rizika. Reagovat na krizi, až když vznikne, je pozdě.

 

Důležité bylo řazení priorit v době prosperity. Zejména u firem typu naší společnosti, když jsme začínali od základu, bylo podstatné nejdříve vybudovat vlastní areál s technickým, sociálním a skladovým zázemím a diverzifikovat činnosti. Rozhodně nebylo důležité věnovat přehnanou starost tomu, jaký počet kamionů každý rok nakoupíme. Investování a rozvoj probíhaly plynule, dle prosperity společnosti. Veškeré vytvořené zdroje z ročních výsledků hospodaření zůstaly ve firmě, nešly na dividendy akcionářům. I tato skutečnost byla silným signálem pro zaměstnance, že majitelé mají zájem budovat perspektivní společnost. Podstatné bylo i to, že kromě nákupu pozemků a nemovitostí byly veškeré investice pořízeny z vlastních zdrojů, nejvýše s využitím minimálního kontokorentu.

Z hlediska financování je důležitý další fakt: Leasingové zatížení společnosti je nízké, pouze 20 % vozidel je zatíženo splátkami. Značnou výhodou bylo a je budování dlouhodobých korektních vztahů se zaměstnanci a vytvoření výkonného manažerského týmu a stabilního kádru na všech útvarech. Již v době konjunktury bylo nutné nastavit správné pravidlo odměňování včetně motivačních parametrů, což umožnilo vyplácet nadstandardní mzdy. Rovněž v sociální oblasti jsou pro zaměstnance vytvářeny nadstandardní podmínky. Portfolio zákazníků jsme budovali dlouhodobě a cílevědomě, což je další pozitivní faktor.

To jsou základní metody, dlouhodobě uplatňované, které nám dnes ulehčují situaci.

Kromě toho neangažujeme žádného „krizového manažera“, neboť akcionáři spolu s vedením společnosti mají dostatek zkušeností a erudice situaci zvládnout. Nevím, do jaké míry jsme byli prozíraví nebo konzervativní nebo opatrní nebo příliš odpovědní, ale výsledkem je zatím fakt, že vlivem výše uvedeného pouze nepřežíváme, ale docela slušně žijeme. Dále, byť v omezené míře investujeme, jak do dopravní techniky, tak do stavebních oprav a vybavení servisu. Žádná vozidla jsme nebyli nuceni odstavit, sklady jsou využité na 100 %, servis nákladních vozidel je plně vytížen, spediční i celní útvar pracují v úrovni minulého roku.