Od vstupu v platnost příslušné směrnice v r. 2006 musejí řidiči autobusů, jedoucí do ciziny, mít každý šestý den odpočinek. Dopravci mají námitky, že je to nutí zaměstnávat na většinu cesty dva řidiče a znamená to větší výdaje pro jejich zákazníky. Po dohodě, dosažené se zástupci dopravy v květnu minulého roku, EP podpořil uplatnění „pravidla dvanácti dnů“, jež umožní pracovat řidičům autobusů na zahraničních cestách až dvanáct dní. Nicméně jsou tu omezení: cesta má být jednou ucelenou přepravou, nikoliv několika různými; řidiči budou muset dodržovat předepsané denní odpočinkové přestávky a po dvanácti dnech musí mít delší dobu odpočinku. Od 1. ledna 2014 při noční službě od 22 hodin do šesté hodiny ranní musí mít autobusy dva řidiče. EP žádá, aby „pravidlo dvanácti dnů“ vstoupilo v platnost v lednu 2010.

Poslední část silničního legislativního balíku, silně podpořeného EP, je regulace podmínek, jež musí splňovat silniční dopravci. Snahou je zaručit vysoký jednotný standard služeb v rámci EU a zajistit, aby firmy plnily předpisy o práci a o administrativě v zemi, ve které sídlí.

Členské státy musí zavést národní elektronické registry, obsahující informace o věcech, jako jsou firemní finance, místo podnikání, management firem a všechny předchozí žaloby. Na požadavek EP musí být tyto registry od konce roku 2012 vzájemně propojeny, aby se úřadům členských států umožnily konzultace o firmách, sídlících ve všech ostatních členských státech.

Aby se skončilo s praxí, kdy jsou firmy registrovány v jednom členském státě, ale hlavní činnost realizují v jiném, bude nyní podnik muset ukázat, že je řádně ustaven v členském státě (tzn., že zde má kanceláře) poskytnutím příslušné dokumentace úřadům a prokázáním, kde ve státě parkuje nepoužívaná vozidla.

Manažeři dopravních podniků a firmy samotné nemohou být shledány vinnými z trestných činů nebo vážných deliktů v silniční dopravě. Předpis definuje kritéria, podle kterých se musí rozhodnout o odejmutí „dobré pověsti“; na požadavek EP se doplňuje seznam o pašování drog a pašování lidí. Aby prokázali svou způsobilost, dopravní manažeři musejí absolvovat povinný písemný test, sestavený úřady členského státu.

Propadlo tak pojetí návrhu Evropské komise na část nařízení o pracovních dobách, protože na základě vůle Evropského parlamentu se zásady o pracovních dobách mají vztahovat i na samostatné řidiče nákladních aut. Návrh Komise neprošel poměrem hlasů 307 : 322. Tím zůstává nadále opatření z 23. března, které – alespoň teoreticky – předpisuje samostatným řidičům maximální týdenní pracovní dobu 60 hodin. V měsíčním průměru nelze pracovat více než 48 hodin týdně. Jen začleněním samostatných řidičů do regulace pracovních dob se může chránit zdraví řidičů a zvýšit bezpečnost silničního provozu. Tak komentoval výsledek hlasování rakouský europoslanec za socialisty Harald Ettl. Rada ministrů dopravy chtěla jako kompromis v řešení problému ponechat v pravomoci členských států, jak upravovat pracovní dobu samostatných a jen zdánlivě samostatných řidičů.

V první reakci si dopravní komisař EU A. Tajani vyžádal čas na rozmyšlenou, aby navrhl kompromisní řešení, jež poskytne jak sociální ochranu, tak administrativní ulehčení pro samostatné řidiče. Mezinárodní unie silniční dopravy IRU na Tajaniho apelovala, aby svůj původní návrh nestahoval, ale předložil jej nově zvolenému parlamentu. Doufá, že nově zvolené plénum se připojí k „pragmatické pozici“ rady ministrů.