Český Kocourkov, aneb Zákazy jízd v širších souvislostech

Je tragédií tohoto národa, že si neumí vládnout. Prokázal to už tisíckrát v minulosti a prokazuje to i v současnosti. Zásadní problémy, na nichž stojí osudy generací, neřeší, ty okrajové a bezvýznamné řeší s o to větší vervou. A nejlépe tak, aby po...

Je tragédií tohoto národa, že si neumí vládnout. Prokázal to už tisíckrát v minulosti a prokazuje to i v současnosti. Zásadní problémy, na nichž stojí osudy generací, neřeší, ty okrajové a bezvýznamné řeší s o to větší vervou. A nejlépe tak, aby po čase bylo všechno tak zamotané, že už nikdo nepozná, kde je konec a začátek, a současně tak, aby pseudoproblémy dostatečně zatemnily mysl občana, aby se snad proboha nezačal zajímat o věci, do kterých mu nic není.

To vše se znovu potvrdilo v „kauze“ zákazy jízd, které již několik měsíců patří k mediálním hitům tohoto státu. A diskuze opět probíhá v rovině „ano, nebo ne“, „když ano, tak kdy“, „od kolika do kolika“ apod. Zamyslel se však někdo nad tím, zda humbuk, který to všechno provází, je vůbec adekvátní tomu problému? Tedy z hlediska veřejného zájmu, nikoli z hlediska dopravců, pro ty je to samozřejmě téma nanejvýš důležité. Ale nejsou náhodou autodopravci jen obětí toho, že se někomu hodí toto populistické a komunikačně vděčné téma do krámu, zatímco pro občana to zas tolik důležité téma není?

Já sice nejsem víkendový řidič, jehož optika je asi mnohem víc zaostřena právě na pátky a neděle, ale pomyslný „duel“ mezi osobáky a náklaďáky vnímám jako normální a přirozenou součást silničního provozu celých těch 25 let, co řídím. Stejně tak vnímám nárůst počtu kamionů jako řekněme nevítanou, ale prostě nevyhnutelnou realitu dnešní doby, protože my všichni přece chceme všechno větší, mohutnější, honosnější a okázalejší, a kromě toho to všechno chceme rychle a často měnit. Já vůbec neříkám, že je to dobře, ale je to prostě realita dnešní doby. Nákupní centra stavěná před osmi, deseti lety vypadají proti těm dnešním směšně zakrsle, větší jsou domy, auta, zahradní grily, noviny, pivo se čepuje ze sudů už nejen v hospodách, ale i v domácnostech.

Pro mě osobně se rozhodně problém kamionů na silnicích nevejde mezi top 50 životních priorit. A myslím si, že totéž platí u každého soudného, samostatně myslícího občana. Celý ten kolotoč vznikl jen proto, že si jedna malostrana, na níž je kvůli bídě našeho volebního systému postavena akceschopnost vlády, vybrala kamiony za jedno z hlavních „témat“ svého volebního programu. Není divu, je to téma jednoduché, populistické, snadno sdělitelné. Strhla se vysilující bouře, která je naprosto neadekvátní danému problému, ale to už nikdo nevnímá. Zelení by mohli řešit deset mnohem závažnějších problémů, mnohem důležitějších pro blaho občana, ale žádné z nich není tak mediálně vděčné.

Buďme realisté
A ti, kteří horlivě tleskají líbivým slovům politiků o silnicích osvobozených od kamionů, by si měli uvědomit jinou čistou pravdu. Jsme jako národ hodně spotřebně orientováni, i když si to neradi přiznáváme. Také jsme se ochotně nechali zlákat vábničkou relativně dobře placených míst a tím pádem rychlé a vysoké životní úrovně díky přílivu notně vládou (potažmo námi všemi) pobízených investic. Nehodnotím, zda je to dobře nebo špatně, ale musíme být soudní a akceptovat, že tento životní styl a takto postavená ekonomika prostě není pokaždé slučitelná s představou bučících krav, zurčících potoků a průjezdných dálnic. Rádi se chlubíme, že náš region má největší koncentraci automobilového průmyslu na světě a jak jsme dobří, že tomu tak je, ale jaksi už nechceme vidět, že to s sebou nese i nějaké méně příjemné důsledky. Je to totéž, jako když pronajmete garáž na dvorku truhlářům: materiální životní úroveň máte rázem vyšší, ale klidu si už moc neužijete. A tak trochu je to s naší zemí. A do třetice by se mělo občanům srozumitelně vysvětlit, že náš středoevropský region prostě není a nikdy nebude nějakou klidovou zónou, k tomu je příliš přelidněný, průmyslový a tranzitní a že o nějakém zlepšení průjezdnosti nemůže být v příštích letech vůbec řeč. V nejlepším případě zlepšující se infrastruktura pouze vykompenzuje nárůst poptávky po přepravě všeho druhu (včetně té naší, individuální). Politik si rád zhustí problém dopravy do jednoduchých schémat, která se dobře poslouchají občanům, ale realita je pak někde úplně jinde.

Zakažte kamiony a zapomeňte
Ve stejné době, kdy se tak vášnivě debatuje o víkendových jízdách, téměř zapadla zpráva o tom, že výběr mýta bude příští rok prodělečný. Zatímco ve Švýcarsku spolyká režie systému 6% vybraných peněz, u nás to stojí desetkrát tolik. Tento naprostý světový unikát evidentně celkem nikoho nevzrušil. Stejně jako jiné „dobré“ zprávy letošního léta – další miliardy prohrané v arbitráži, špiclování občanů zákonodárcem, jatka na silnicích a poslední perla švejkovské republiky: odmazávání bodů při škole smyků. Důležité však je, že máme svoji „hračku“: zákazy jízd. Svým způsobem zase další podvod na občanech. Pokud si to ten nechá líbit, tak není pomoci. A platí první věta tohoto článku.