Zavedení systému e-Vývoz v ČR

V minulém čísle jsme představili e-Vývoz zejména po stránce právních předpisů a věcí teoretických. Nyní se budeme věnovat konkrétnímu využívání tohoto systému. Jelikož Evropská unie dala jednotlivých členským státům možnost postupně se připojovat...

V minulém čísle jsme představili e-Vývoz zejména po stránce právních předpisů a věcí teoretických. Nyní se budeme věnovat konkrétnímu využívání tohoto systému.

Jelikož Evropská unie dala jednotlivých členským státům možnost postupně se připojovat do systému výměny informací, došlo k situaci, kdy systém e-Vývoz nebyl plošně spuštěn v rámci všech členských států EU. Navíc ani členské státy (např. Německo), které v systému již delší dobu oficiálně vystupují, nezajišťují řádný průběh ověřování výstupu zboží ze strany vlastních celních orgánů a dochází k situaci, kdy vývozci nedisponují adekvátním důkazem o uskutečněném výstupu pro potřeby případné daňové kontroly ze strany finančního úřadu a ani pro potřeby prokázání výstupu před celním úřadem vývozu, který zboží do režimu propustil.

Jinak řečeno užívání vývozních doprovodných dokladů (VDD) a především elektronické potvrzování výstupu zboží naráží na skutečnost, že celní úřad dohlížející na výstup z EU (celní úřad výstupu) není napojen na systém elektronické komunikace a nebo z různých důvodů neplní určené funkce. Když uvážíme, že zmíněnou novelou prováděcího nařízení Komise č. 2454/1992 bylo také stanoveno, že u zboží, jenž do 90 dnů po propuštění do režimu vývozu neopustilo celní území EU nebo takový vývoz nelze dostatečně prokázat, musí být z moci úřední celním úřadem vývozu platnost vývozního celního prohlášení zrušena, nelze než konstatovat, že se kontrolní opatření v režimu vývozu již zdaleka nedají označit za liberální. Jako fatální může být popsán dopad zrušení vývozního celního prohlášení i na realizované osvobození od DPH osobou vývozce.

Celý článek si přečtěte v T & B 3/2007