Perlička z historie

K 125. jubileu mladoboleslavské Škodovky patří prezentace historických automobilů se značkou Škoda, ale i těch, které nesly původní označení L&K. Najdeme mezi nimi mnohé, na svou dobu technicky vyspělé užitkové typy. Následující text věnujeme Škodě 998, více známé pod označením „Agromobil. Nejprve o užitkových vozidlech z Mladé Boleslavi všeobecně.

Mezi úspěšné produkty z Mladé Boleslavi patří kromě silničních typů také vozidla, která si dokázala poradit i s obtížným terénem či posloužila ve funkci „pracovního stroje“. Motocykly Laurin & Klement sloužily např. v případě potřeby k pohonu menších zemědělských strojů. Stačilo vyměnit kožený řemen pohánějící zadní kolo za delší, dosahující až k příslušnému stacionárnímu stroji. V Mladé Boleslavi byla vyráběna nejen motorová vozidla, ale i elektrocentrály s naftovými motory L&K. V roce 1912 zamířily na pole mohutné motorové pluhy Excelsior P4 se čtyřválcem L&K, během první světové války nabídku rozšířil menší model, který využívala také armáda – kromě terénních úprav bojišť tahal děla. Mateřský koncern Škoda v Plzni produkoval traktory a další zemědělskou techniku s okřídleným šípem v logu. Připomeňme techniku 50. let.

Terénní vojenská technika

Na přelomu 50. a 60. let 20. století se v Československu stále nedostávalo kompaktních, lehkých a obratných víceúčelových motorových vozidel se zvýšenou průchodností terénem. Mladoboleslavská automobilka zareagovala na konkrétní poptávku československého ministerstva zemědělství, ale zohlednila také nároky pracovníků v lesním hospodářství, možnost nasazení v povrchových dolech a v neposlední řadě u vojenských útvarů. V době panující studené války stály armádní požadavky za mnoha podobnými projekty, byť je navenek maskovaly „krycí“ civilní názvy.

Projekt Agromobil

Škoda typ 998 „Agromobil“ byla schválena k realizaci v lednu 1961. Vývoj probíhal společně v mladoboleslavské automobilce Škoda, tehdy oficiálně nazývané Automobilové závody národní podnik (AZNP), a v České zbrojovce Strakonice, známé spíše výrobou zbraní, jízdních kol a motocyklů značky ČZ. Vzhledem k vytíženosti kapacit AZNP tam měla probíhat i samotná produkce. Tři prototypy, dokončené v březnu 1962, ovšem pocházely z Mladé Boleslavi a účelně využívaly řadu komponentů sériových automobilů Škoda.

„Agromobil“ byl jen 3470 mm dlouhý a 1700 mm široký kompaktní vůz se samonosnou karoserií a valníkovou nástavbou, kterou – stejně jako dvoumístnou kabinu pro řidiče a spolujezdce – kryla plachta. Ložná plocha valníku ležící 700 mm nad vozovkou měřila na délku 1980 mm a na šířku 1590 mm, vnitřní výška nákladového prostoru o objemu 3,9 m3 až k plachtové střeše činila 1240 mm. Dvě podélné lavice pro celkem osm sedících zvýšily celkovou kapacitu „Agromobilu“ na 10 osob.

Čelní sklo vyklápěné v celistvém rámu směrem vpřed umožnilo snížit výšku vozidla z 1940 mm na 1410 mm. „Agromobil“ se tak mohl snáze pohybovat například v lese – anebo jej takto bylo možné transportovat letecky, to v případě vojenského nasazení. Velmi dobrou průchodnost terénem zajistil rozvor pouhých 1900 mm v kombinaci s krátkými převisy karoserie, značnými nájezdovými úhly (vpředu i vzadu shodných téměř 45°) a světlou výškou 290 mm, při plném zatížení 230 mm. Všechna kola byla nezávisle zavěšena, přední lichoběžníková i zadní vlečená ramena doplňovaly zkrutné tyče odpružení.

Řadový kapalinou chlazený čtyřválec OHV z užitkového vozu Škoda 1202, populárního „Stejšnu“ (1961–1973), byl uložen podélně za přední nápravou, v prostoru mezi sedadly řidiče a spolujezdce. Zdvihovému objemu 1221 cm3 odpovídal výkon 45 k (33 kW), na čtyřstupňovou manuální převodovku navazovala „redukce“ s převodovým poměrem pro silniční provoz 1,30 a v terénu 2,28. Rozvodovka zadní nápravy byla opatřena závěrem diferenciálu, stejně tomu bylo u připojitelné přední nápravy. Kromě pohonu 4×4 disponoval „Agromobil“ také vzad vyvedeným hřídelem pohonu přídavného zařízení pro práci na poli či v lese. Z pohotovostní hmotnosti 936 kg připadalo na zadní nápravu 46 %, při povoleném celkovém zatížení 1736 kg šlo o 56 %. Kola dostala pneumatiky rozměru 6,00-16.

Dva prototypy byly zkoušeny u uvažovaného výrobce ČZ Strakonice, třetí vůz Škoda typ 998 „Agromobil“ zůstal k dispozici mladoboleslavské automobilce. Absolvoval 79 dní náročných dynamických zkoušek. Celkem ujel 29 953 km, největší rychlost činila pro daný typ vozidla vyhovujících 89 km/h. Mnohem důležitější byl výsledek srovnávacího testu uskutečněného vojenskou zkušebnou. Vlastnosti prototypu Škoda typ 998 „Agromobil“ v terénu byly vyhodnoceny jako dobré, předčily sovětský GAZ 69, tehdy standardní vybavení armád Varšavské smlouvy. Přesto se speciál Škoda v systému centrálně řízené ekonomiky nedočkal sériové výroby, zřejmě i vinou chybějícího rozhodnutí na straně československé armády.

Širší veřejnosti se kompaktní bezkapotový valník představil až v pátek 29. ledna 1965. Právě tehdy měl premiéru československý filmový muzikál „Kdyby tisíc klarinetů“ s protiválečnou tematikou. Vojenské komando ve dvou „Agromobilech“ na plátně stíhá pacifistického zběha, ztvárněného 26letým Jiřím Menzelem. Ten si – coby talentovaný režisér – o dvě léta později převzal Oscara za snímek „Ostře sledované vlaky“. Unikátní prototyp se v současné době nachází ve sbírce mladoboleslavského Škoda Muzea, podobně jako další motorový hrdina muzikálu „Kdyby tisíc klarinetů“ – o deset let starší lehký terénní automobil Škoda typ 973 „Babeta“.