Vývoj alternativních paliv (2)
V prvním díle našeho rozhovoru s prorektorem pro vědu a výzkum Doc. Ing. Milanem Pospíšilem z Vysoké školy chemicko-technologické (VŠCHT) Praha jsme hovořili o alternativách motorové nafty. Rozebírali jsme otázku využití víceprocentních palivových...
V prvním díle našeho rozhovoru s prorektorem pro vědu a výzkum Doc. Ing. Milanem Pospíšilem z Vysoké školy chemicko-technologické (VŠCHT) Praha jsme hovořili o alternativách motorové nafty. Rozebírali jsme otázku využití víceprocentních palivových směsí s obsahem bioložky nad 30 %, zmínili jsme se o možnostech syntetické ropy, resp. o syntetické motorové naftě již dnes dovážené do Evropy, konstatovali jsme, že z etického hlediska nelze transformovat potravinářské suroviny na paliva pro bohatý svět, když lidé v méně rozvinutých zemích hladovějí. Rozuzlení přinesou syntetická biopaliva druhé generace. Dnes na minulý rozhovor navážeme a přidáme další otázky související s ekologicky přijatelným vývojem v oblasti motorových vozidel.
Vaše škola úzce spolupracuje s mnohými výzkumnými institucemi u nás i v zahraničí. Jak pokročily práce na progresivních postupech výroby bioetanolu fermentací celulózy, dřevných a rostlinných odpadů či produkce řas jako suroviny pro výrobu biopaliv nové generace?
Výroba biopaliv fermentací celulózy či na bázi biomasy produkované řasami je stále ve stádiu intenzivního výzkumu a ověřování. I když se tyto technologie výroby alternativních paliv zdají být teoreticky zvládnutelné, výsledky laboratorních experimentů jsou veskrze pozitivní, stále není dostatek relevantních informací z čtvrt či poloprovozního měřítka, na základě kterých by mohla být zahájena výstavba velkých průmyslových jednotek. Protože se jedná investičně o velmi nákladné akce, je třeba důkladně ověřit např. materiálovou a korozní odolnost výrobního zařízení nebo životnost a dlouhodobou účinnost separačních a purifikačních fází výrobního postupu. Problematickou stálé zůstává logistika dopravy obrovských objemů biomasy do výrobního závodu. Dříve než za pět let, ale spíše za 10 let, nějaké významnější uplatnění těchto progresivních technologií nevidím reálné. Snad jedině energetická nouze by mohla „pomoci“…
Mnoho přednášených témat se na VŠCHT Praha a ČVUT prolíná a doplňuje. Uveďme kromě témat zmíněných v první části našeho rozhovoru další: rozvoj zážehových motorů na zemní plyn, inovace zásobníků plynu či systémy dodatečné úpravy spalin. Neuvažuje se o bližším propojení VŠCHT Praha a ČVUT, což ovšem není zcela nová myšlenka?
Obě univerzity, ČVUT i VŠCHT Praha, patří u nás doma jednoznačně k nejlepším výzkumným institucím. Jejich další rozvoj je podmíněn dostatečným počtem tvůrčích a invenčních akademických pracovníků a studentů především doktorských studijních programů, samozřejmě dostatečným objemem finančních prostředků, poptávkou po kvalitním výzkumu a schopností obou institucí pružně reagovat na potřeby praxe. Nejsem si vůbec jist, zda by za současných ekonomických a legislativních podmínek spojení obou vysokých škol něčemu z výše uvedeného napomohlo. Naopak, lze se domnívat, že vytvoření společného univerzitního gigantu by ztížilo a zkomplikovalo rozhodovací mechanismy a transformační proces by zcela nepochybně zkomplikoval na několik let život akademické obci minimálně VŠCHT Praha. A to v době, kdy technické a přírodovědné studijní obory musí neustále dokazovat svoji potřebnost a nezbytnost, není zcela šťastné. Na spolupráci vědců z ČVUT a VŠCHT Praha nemá otázka spojení obou škol žádný praktický vliv, spolupráce poběží bez problémů i nadále.
Celý článek najdete v tištěném časopisu Truck & business č. 2/2011.
