Elektromobil není všelék

Kdysi jsem patřil k obdivovatelům elektrických vozidel. V posledních desetiletích minulého století rozhodně neměl tento dopravní prostředek na růžích ustláno. S přítelem jsme dokonce připravili pro NADAS knihu o elektromobilech, vydavatelství však bylo zrušeno. Tenkrát, psal se rok 1990, byl elektromobil v médiích i knižních publikacích popelkou. Dnes je tomu naopak. Elektromobil je nabízen potenciálním zájemcům všemi možnými způsoby, s propojením nabíjecích stanic po Evropě se zabývá EU, ze scény zmizeli malí výrobci, zato se každým rokem na autosalónech objevují novinky na stáncích renomovaných automobilových značek, do elektromobilů před zraky televizních diváků usedají celebrity včetně hlav států světových mocností, a tak bychom mohli pokračovat. Pokusme se o střízlivé hodnocení skutečnosti a začněme s nedávnou historií.

Připomeňme si ze stránek zmíněné publikace, že již v posledním desetiletí minulého století měli zájemci ve vyspělých zemích slušnou nabídku elektrických vozidel. Vzhledem k charakteru našeho magazínu jsme náhodně vybrali z knihy o elektromobilech připravené do tisku před 25 lety zejména značky produkující užitková vozidla. Jejich abecední „seznam“ dokumentuje snahu značky produkující malých i velkých výrobců elektrických vozidel ohřát se na výsluní zájmu veřejnosti. Čas tehdy nedozrál. Mnohé se změnilo, leccos však platí i dnes. Posuďte sami.

Skromné zdroje informací

Zatímco Evropa spala, v Americe vychází rozsáhlý katalog elektromobilů. Tato vzácná publikace se objevila i mezi novinkami, které si mohli koupit i čeští zájemci. Záhy se i v Evropě objevují tiskoviny zabývající se alternativními pohony. Zdrojem informací byl zejména ve Švýcarsku připravovaný magazín MobilE.

Citroën

Aktivita francouzské značky byla zaměřena především na elektrifikaci užitkových vozidel. Cenové listy obsahovaly jak menší typ C15, tak skříňový C25 v různých modifikacích, včetně variant se zvýšenou střechou a prodlouženým rozvorem náprav. Elektrické verze známých typů se prodávaly prostřednictvím dealerské sítě i mimo Francii.

Colenta

Ve spolupráci s podnikem RWE (Rheinisch-Westfälischen Elektrizitätwerken) postavila německá firma Colenta Elektromobile GmbH v Dreisbachu několik elektrických vozidel. Pohotovostní hmotnost se u jednotlivých typů pohybovala v rozmezí 1100 až 1300 kg (užitečná hmotnost 370 až 610 kg) při vnějších rozměrech 3600 x 1480 x 1750 mm. Stejnosměrný sériový motor výkonu 11/20 kW, s pulzní regulací a ručně řazenou převodovkou dokázal vozidlo zrychlit z 0 na 60 km/h za 20 s. Největší rychlost 65 km/h, stoupání do 25 %.

Elin

Rakouská firma Elin z Vídně přichází s celou řadou projektů závislé i nezávislé elektrické trakce. Kromě kolejových elektropohonů se věnuje i aktivnímu výzkumu a vývoji v oblasti silničních vozidel poháněných elektrickou energií. Vozidlo postavené na bázi VW T4 je alternativně vybaveno olověnými akumulátory a soustavou Zn-Br. Střídavý motor (průměr 260 mm, délka 460 mm) má hmotnost 80 kg a je opatřen chlazením s regulací teploty. Na kresbě: a – měnič, b – motor (MCF 160 M 04), c- trakční akumulátory.

Chrysler

Po vyhlášení striktních předpisů, podle nichž musí výrobci nabídnout určité procento vozů s nulovými emisemi, začala ve Spojených státech zcela nová éra elektromobilů.

Na typu Dodge EPIC (Electric Power Inter-urban Commuter) se můžeme přesvědčit, že i elektrický minivan musí splňovat z hlediska vzhledu nejvyšší nároky. Zdrojem elektrického proudu byly akumulátory Ni-Fe, s nimiž dokázal elektrický automobil urazit dráhu takřka 200 km. Součástí výbavy byla klimatizace. Univerzální prostředek s nulovými exhalacemi dokázal absolvovat každodenní cestu do zaměstnání i jízdu po dálnici.

Larag

Firma Larag patřila ve Švýcarsku k výrobcům elektromobilů s nejdelší tradicí. Ve výrobním programu byly nejen osobní elektromobily, ale i užitková vozidla.

Jedním z prvních vozidel přestavěných na elektromobil byl italský Fiat Panda nabízený jako typ 202 s motorem s permanentními magnety. Výkon elektromotoru 14 kW stačil na udělení rychlosti 80 km/h.

Melex

Polské golfové a dopravní vozíky Melex jsou úspěšným exportním artiklem již mnoho let. Prodávají se nejen v Evropě, ale i v USA, zejména v golfové úpravě.

Golfové i užitkové varianty vozíků nabízené v devadesátých letech byly vybaveny stejnosměrným motorem 1,55 kW/36 V, který poháněl prostřednictvím hypoidního soukolí zadní nápravu. Vozítka byla vybavena zpětnou rychlostí.

Peugeot

V muzeu firmy Peugeot ve francouzském městě Sochaux najdeme elektrickou tříkolku stejnojmenné značky z roku 1941, dokazující, že ani městský elektrovozík nemusí být „vynálezem“ švýcarských ekologů.

Později Peugeot soustředil pozornost na malá nákladní, resp. užitková vozidla. Tento druh elektromobilů měl přednost před osobními vozy. Do kategorie užitkových elektromobilů můžeme zahrnout typy J5 a řadu „C“. V souvislosti s prezentací starších elektromobilů značky Peugeot nelze opominout kuriózní úpravu Jaromíra Vegra v podobě montážního užitkového typu Peugeot 106 Electric s rekordním jízdním dosahem 500 km, viz T&b 3/2013.

Steyr

Švýcarská odnož firmy ve Steffisburgu se soustředila na výrobu miniaturních elektromobilů určených pro zámožné ekologicky smýšlející občany ze Ženevy.

Od roku 1989 dodával švýcarský Steyr i malý autobus ELY vybavený původně přívěsem s akumulátory. Toto vozidlo nabídlo tichou dopravu 26 osobám. Pohotovostní hmotnost nepřevyšovala 1900 kg, jízdní dosah se pohyboval v rozsahu 50 až 70 km při spotřebě 90 kW.h/100 km. S přívěsem autobus měřil na délku 8,5 m a dosahoval největší rychlosti 80 km/h.

Realita dneška

Pohled do statistiky prodeje elektromobilů zřetelně napovídá, že je tento dopravní prostředek stále popelkou. Bylo by nošením dříví do lesa, kdybychom připomínali úskalí, přes které se dosud elektromobil nedostal. Můžeme však konstatovat, že po desetiletí vyvíjený trakční zdroj elektrické energie zaznamenal v posledních letech značný posun, nicméně čistý elektromobil se specifickými vlastnostmi zůstává stále dopravním prostředkem s omezenými možnostmi (včetně vysoké ceny), a to se zákazníkům nelíbí. Nutno ještě poznamenat, že na úspěšném prodeji v některých zemích nemá zásluhu ani tak elektromobil, jako spíš možnost vyrábět elektrickou energii ekologicky přijatelným způsobem (vodní elektrárny). S tím souvisí i poskytování dalších výhod pro potenciální majitele. Potěšitelné je konstatování, že podle dlouhodobých sledování životnosti lithiových akumulátorů – dnes nejčastěji používaných – je životnost těchto trakčních zdrojů vyšší, než udávají jejich výrobci. Výrobou moderních akumulátorových baterií společnosti Nissan pojednává informace na další stránce tohoto magazínu.

Lze moderní akumulátory recyklovat, je ekologicky přijatelnější vozidlo s motorem Euro 6, nebo elektromobil (s přihlédnutím ke zplodinám z elektrárny), existuje vůbec ekologické palivo, jehož spalováním by netrpělo postižené ovzduší naší planety? O tom příště v rubrice Trendy.

Vlastislav Tůma

foto archiv autora

Související články

• Prognózy a skutečnost
• Elektromobil stále v nedohlednu