Co bychom měli vědět o zasílatelství

Problematika odpovědnosti patří ve všech právních vztazích bezesporu k té nejdůležitější a přitom velmi často i k nejproblematičtější… Na rozdíl od zcela pevně dané (kogentní) a co do rozsahu limitů odpovědnosti zcela přesně určené odpovědnosti mezinárodních dopravců je odpovědnost zasílatele podstatně složitější.

Jak již bylo dříve řečeno, zákonná úprava zasílatelství je právně upravena v tzv. NOZ (Nový občanský zákoník). Ustanovení zákoníku jsou určující jak pro zasílatele obstarávajícího vnitrostátní, tak i mezinárodní přepravu. Žádné mnohostranné mezinárodní úmluvy (jako je třeba Úmluva CMR platící pro MKD) zde neexistují.

Charakteristiky odpovědnosti

Odpovědnosti zasílatele lze charakterizovat na dvou úrovních, jedná se o obecnou (všeobecnou) a zvláštní. Co se týče obecné odpovědnosti zasílatele, ta se týká především splnění závazku – tj. sjednání způsobu a podmínek přepravy, které budou nejlépe vyhovovat zájmům příkazce a které jsou zasílateli známé. Odpovědnost zasílatele se vztahuje zejména na včasné obstarání přepravy, na splnění pokynů příkazce, na správnou (optimální) volbu dopravního oboru, druhu dopravy, dopravce a dalších subjektů, na udělení správných dispozic všem subjektům podílejícím se na přepravě (resp. na jejím budoucím provedení), na dodržení smluvené ceny, ale také např. na neupozornění příkazce na jeho nesprávné či neúplné pokyny.

V těchto případech se tedy nejedná o odpovědnost zasílatele za zásilku převzatou k přepravě.

Zvláštní odpovědnost zasílatele a možnost jejího zbavení (tzv. exkulpace) je v NOZ upravena v ustanovení § 2478 NOZ (dříve § 603 odst. 2 Obch. z.).

Tato odpovědnost má objektivní charakter - jde o odpovědnost bez ohledu na zavinění zasílatele (právní úprava v NOZ považuje za tzv. liberační důvod objektivní nemožnost zasílatele škodu odvrátit).

Zvláštní náhradová povinnost zasílatele se vztahuje pouze na škodu na zásilce (kterou zasílatel převzal v souvislosti s obstaráváním přepravy). Zvláštní náhradová povinnost zasílatele je tedy omezena věcně - ale ne hodnotově (jako je tomu např. u mezinárodního silničního nákladního dopravce podle Úmluvy CMR).

Obecně platí, že vznikne-li na zasílatelem převzaté zásilce při obstarávání přepravy škoda, zasílatel škodu nahradí, neprokáže-li, že škodu nemohl odvrátit. Změna v nové úpravě zasílatelství je v tom, že v § 2478 NOZ chybí formulace o zbavení se viny zasílatele dříve uvedená ve formulaci „ledaže ji nemohl odvrátit při vynaložení odborné péče“ (ta nebyla změněna na vyvinění zasílatele při vynaložení „potřebné“ péče, ale byla zcela úplně vynechána).

Pochybení zasílatele

Co se týče obecné odpovědnosti, tu má zasílatel tehdy, je-li při obstarávání přepravy (či obstarávání či provádění úkonů s přepravou souvisejících) shledán odpovědným za jinou škodu než na přepravované zásilce (která vyplývá z jeho závazků, jež zasílatel převzal na základě zasílatelské smlouvy). Jde zejména o pochybení zasílatele při volbě a sjednání způsobu a podmínek přepravy (včetně optimalizace druhu/oboru dopravy, dopravní cesty, dopravního prostředku apod.).

Dále pak zejména o pochybení při volbě pro danou přepravu nejvhodnějšího dopravce, event. dalších subjektů provádějících přepravu. Toto pochybení může přinést velmi negativní následky do celé obchodní operace (např. neprověří-li zasílatel skutečnou identitu dopravce, jeho technické vybavení a možnosti, ekonomickou stabilitu, odbornou způsobilost řidičů anebo - pojištění odpovědnosti dopravce).

Zcela zásadní je fakt, že co do rozsahu obecné odpovědnosti platné ze zákona je zasílatel povinen hradit nejen skutečnou škodu - přímou i nepřímou – tzn. i případný ušlý zisk. Povinnost prokázat vznik škody včetně její konkrétní výše a příčinnou souvislost vzniku škody s porušením povinností zasílatele má vždy příkazce.

Vyloučení odpovědnosti

Zasílatel se odpovědnosti může zbavit jen tehdy, prokáže-li, že mu ve splnění jeho povinnosti bránila překážka vzniklá nezávisle na jeho vůli, přičemž tuto nemohl odvrátit nebo překonat, a že její vznik ani nemohl rozumně předpokládat. Patrně jde nejčastěji o tzv. zásah vyšší moci (tím se rozumí nepředvídatelná a neodvratitelná překážka). Zasílatel je však povinen činit taková opatření, která by vzniklou škodu zmírnila, resp. minimalizovala.

Doc. JUDr. Ing. Radek Novák, CSc.

Celý článek si přečtěte v T&b č. 1/2015

Související články

• Co bychom měli vědět o zasílatelství (1)