Úloha přepravních dokladů

Velmi často jsme v praxi nuceni řešit otázku, odkdy přesně je možno, resp. nutno řídit se konkrétní přepravní smlouvou, jaké má mít náležitosti a jak tato smlouva souvisí s přepravními doklady. Následující řádky dnes tedy připomenou některé zásady v...

Velmi často jsme v praxi nuceni řešit otázku, odkdy přesně je možno, resp. nutno řídit se konkrétní přepravní smlouvou, jaké má mít náležitosti a jak tato smlouva souvisí s přepravními doklady. Následující řádky dnes tedy připomenou některé zásady v souvislosti s přepravní smlouvou, upozorní na důsledky případné záměny dokladů a poslouží k zamyšlení nad tímto problémem.

Je zřejmé, že při smluvním zajištění přepravních služeb má v obchodní praxi zcela zásadní význam přesné vymezení vzniku a obsahu přepravní smlouvy - tj. doby, od které jsou její ustanovení pro zúčastněné smluvní strany závazná.

Platnost a účinnost smlouvy
V uvedené souvislosti je třeba přísně rozlišovat dva vzájemně odlišné pojmy: platnost a účinnost smlouvy. Platnost přepravní smlouvy (ta zpravidla předchází účinnosti) zpravidla vzniká jejím podpisem smluvními stranami. Přepravní smlouva nabývá účinnosti zpravidla ode dne uvedeného v této smlouvě nebo - jde-li např. o tzv. smlouvu rámcovou – pak zpravidla potvrzením první objednávky dopravcem, případně i dohodou smluvních stran o podmínkách budoucí přepravy (abychom nezůstávali jen v silniční přepravě - např. v liniové námořní přepravě zaknihováním lodního prostoru přepravcem, resp. jeho potvrzením rejdařem či jeho agentem).

Účinnosti může přepravní smlouva nabýt i tzv. konkludentně (tj. souhlasným projevem vůle), tedy nejčastěji fyzickým převzetím zásilky dopravcem - resp. potvrzením nákladního listu a odevzdáním příslušného jeho exempláře odesílateli nebo např. přistavením dopravního prostředku podle dosud nepotvrzené přepravcovy objednávky. Nabytím účinnosti jsou veškerá ustanovení konkrétní přepravní smlouvy závazná pro obě zúčastněné smluvní strany. Tzn., že z jejich eventuálního nedodržení mohou vyplývat konkrétní sankce.

Samo sebou, že základní povinností dopravce je uskutečnění přepravy s řádnou odbornou péčí ve stanovených či sjednaných lhůtách nebo, nebyla-li lhůta stanovena, bez zbytečného odkladu.

Dispoziční právo přepravce
Dopravce je povinen vyhovět i proveditelným, ale dodatečným příkazům odesílatele pozměňujícím přepravní smlouvu - jedná se o výkon tzv. dispoziční právo přepravce k přepravované zásilce. To však je možné realizovat pouze do doby, než je zásilka předána příjemci či než dopravce začal plnit jeho dispozice. Právě toto rozmezí je pro praxi velmi významné.
Byl-li vydán náložný list, může dát příkaz ke změně přepravních dispozic pouze jeho držitel.

Jestliže plnění přepravní smlouvy podle podmínek stanovených v přepravním dokladu se stane z jakéhokoliv důvodu nemožným, je dopravce povinen vyžádat si pokyny od osoby oprávněné disponovat se zásilkou.
Výkřik: Dopravce odpovídá za škody vzniklé na přepravované zásilce od jejího převzetí od odesílatele až do jejího vydání příjemci. Dopravce ovšem neodpovídá za škody, pokud byly způsobeny jednáním nebo opomenutím odesílatele či příjemce, vadou nebo zvláštní povahou zásilky, vadou či nedostatkem obalu, popř. okolností, kterou dopravce nemohl ani předvídat ani odvrátit. Není-li stanoveno jinak, pak ve vnitrostátní přepravě platí, že při ztrátě nebo zničení zásilky hradí dopravce její běžnou cenu (burzovní cenu), kterou měla zásilka v době jejího předání odesílatelem dopravci a zpravidla též náklady související s její přepravou. Při částečné ztrátě nebo poškození zásilky hradí dopravce částku, o kterou byla zásilka skutečně znehodnocena, nebo náklady její účelné opravy.

Pozdní dodání zásilky
Při pozdním dodání zásilky zpravidla dopravce odpovídá za škodu jen do ceny odpovídající výši celkového přepravného – to platí v mezinárodní silniční přepravě, ale toto ustanovení např. neplatí v mezinárodní letecké nákladní přepravě. Konkrétní rozsahy limitů náhradové povinnosti dopravce existují v mezinárodních přepravách, kde jsou určeny příslušnými předpisy, resp. příslušnou mnohostrannou úmluvou, v mezinárodní silniční nákladní přepravě pak Úmluvou CMR.

Zástavní právo
Pokud to není dopravci výslovně zakázáno (což by však muselo být stvrzeno do začátku provádění přepravy), může dopravce použít k přepravě dalšího dopravce (tento se pak v této souvislosti označuje za "skutečného dopravce"). Přitom však stále nese odpovědnost, jako by přepravu prováděl sám. Obecně platí, že dopravce má pro zajištění svých nároků z přepravní smlouvy zástavní právo k zásilce. Toto právo však může uplatnit pouze během doby, kdy je oprávněn se zásilkou sám nakládat. Zde platí, že vázne-li na zásilce více zástavních práv, pak má právo vzniklé později přednost před právem vzniklým dříve. Zástavní právo dopravce má přednost i před zástavním právem zasílatele. Zástavní právo dopravce však může být uplatněno až po zástavním právu skladovatele. Tato posloupnost uplatnění zástavních práv je charakteristická pro ustanovení Obchodního zákoníku platného v ČR (např. na Slovensku toto ustanovení neplatí).
Je-li zásilka bezprostředně ohrožena vznikem podstatné škody a není dost času pro vyžádání pokynů přepravce nebo je přepravce včas neudělí, je dopravce oprávněn zásilku (při dodržení zákonem stanovených podmínek) i prodat.

Přepravní doklady
Za nejdůležitější, nejznámější a také nejpoužívanější přepravní doklady lze bezesporu považovat nákladní listy. Tyto se v praxi běžně používají.
Nákladní list je pak v praxi také nejrozšířenějším důkazem o existenci přepravní smlouvy. Zde je ale třeba připomenout, že přepravní smlouva nemusí mít nutně písemnou formu. O nákladním listu v této souvislosti platí, že má-li nedostatky nebo je-li ztracen, nemusí tím být vždy dotčena existence nebo platnost přepravní smlouvy. Existence přepravního dokladu (resp. nákladního listu) v praxi zpravidla podmiňuje možnost vlastní realizace mezinárodní přepravy. Tzn., že bez řádně vyplněného a potvrzeného přepravního dokladu obvykle nelze mezinárodní přepravu uskutečnit.
V mezinárodní přepravě platí, že řádně vyplněný a potvrzený mezinárodní přepravní doklad (eventuálně potvrzený rovněž příslušným hraničním celním orgánem – platí např. v silniční přepravě mimo EU) je zpravidla z formálně právního hlediska vůbec jediným důkazem o realizaci přepravní smlouvy, resp. mezinárodní přepravy samotné. Mezinárodní přepravní doklady jsou významnými dokumenty např. i pro celní či daňové orgány (např. jsou důkazním prostředkem pro uplatnění osvobození od platby DPH - mezinárodní přepravy, resp. mezinárodní přepravní služby, v přepravách mimo EU podléhají osvobození od platby DPH).

Na rozdíl od většiny vnitrostátních přepravních dokladů mají mezinárodní přepravní doklady zpravidla mezinárodně sjednocený obsah a formu.
O nákladních listech používaných v jednotlivých přepravních oborech – a to včetně mezinárodní silniční nákladní dopravy – jsme na stránkách T&B již pojednali dříve, viz kupř. v č. 3/2007 nebo v čísle 2/2010 v souvislosti s úvahou o účasti dopravce (řidiče) při nakládce a vykládce.
Připomeňme jen, že přepravní doklady zpravidla obecně obsahují tři skupiny údajů: obligatorní (povinné), fakultativní a dovolené. Chybí-li v přepravním dokladu některý z obligatorních údajů, může jeho absence způsobit i neplatnost takového dokladu. V některých případech se může jednat o "neplatnost ex tunc" (od počátku), která může způsobit tzv. nicotnost právního úkonu, která má za následek eventuální plnění bez právního důvodu. Mezi obligatorní údaje patří: místo a den vystavení přepravního dokladu, označení odesílatele, označení příjemce zboží, zásilky, jejího obsahu a hmotnosti, seznam připojených listin (např. pro celní odbavení). Fakultativními údaji jsou např.: tzv. zvláštní zájem na dodání, výše přepravného, které uhradil odesílatel, označení přepravní cesty, způsob celního projednání, souhlas odesílatele s tím, že příjemce je oprávněn pozměnit přepravní smlouvu. Dovolenými údaji jsou např. číslo objednávky příjemce apod. Tyto údaje jsou určeny pouze příjemci a dopravce právně nezavazují.

Leč pozor: Přepravním dokladem není jen nákladní list, ale také - svým významem se od něho podstatně lišící - náložný list. Jak jsme již také popisovali (zabývali jsme se tzv. multimodálním FIATA konosamentem – FIATA B/L, viz T&B č. 4/2010), objektivně se nákladní i náložný list v řadě svých znaků podobají. I co do svého obsahu jsou si relativně blízké. Oba jsou dokladem o uzavření přepravní smlouvy a po jejich řádném vyplnění a potvrzení smluvními stranami i dokladem o převzetí zásilky k přepravě.

Celý článek si přečtěte v T&b č. 1/2012