Bezpečnostní poradce ADR

S 1. lednem letošního roku vstoupila v platnost nová evropská dohoda o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí (ADR). V minulém čísle, kdy jsme na tuto skutečnost upozornili, jsme se zmínili o zásadních úpravách a doplňcích dohody ADR 2007 a...

S 1. lednem letošního roku vstoupila v platnost nová evropská dohoda o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí (ADR). V minulém čísle, kdy jsme na tuto skutečnost upozornili, jsme se zmínili o zásadních úpravách a doplňcích dohody ADR 2007 a slíbili jsme, že se k problematice přepravy nebezpečných věcí v souvislosti s náběhem novinek a s první i zkušenostmi s ADR 2009 vrátíme. K uzávěrce tohoto čísla uplynula od 1. ledna krátká doba, a tak se dnes nejprve podíváme na „staronový“ problém spojený s činností bezpečnostního poradce. O názor a o vlastní zkušenost s dosud vágním přístupem většiny autodopravců k tomuto tématu se s námi podělí osoba nejpovolanější - vedoucí střediska Poradenství ADR společnosti DEKRA Automobil a. s., která je pověřeným kontrolním, zkušebním a poradenským pracovištěm Ministerstva dopravy ČR.

Evropská dohoda o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí (ADR) stanoví jednotlivým subjektům podílejícím se na přepravě nebezpečných věcí řadu povinností. Jednou z nich, která se týká odesílatele, dopravce i příjemce nebezpečných věcí, je povinnost ustanovit bezpečnostního poradce.

Zákonná povinnost
Povinnost ustanovit bezpečnostního poradce pro silniční přepravu nebezpečných věcí platí od 1. 12. 2002 (zákon č. 175/2002 Sb. který novelizoval z. č.111/1994 Sb.) vztahuje se na každý podnik, jehož činnosti zahrnují silniční přepravu nebezpečných věcí nebo s touto přepravou související operace balení, nakládky, plnění nebo vykládky nebezpečných věcí. Bezpečnostní poradci jsou následně zodpovědní za pomoc při zabránění rizikům při těchto činnostech s ohledem na osoby, majetek a životní prostředí. Tuto povinnost stanoví i Řád pro mezinárodní železniční přepravu nebezpečných věcí (RID) a Evropská dohoda o mezinárodní přepravě nebezpečných věcí po vnitrozemských vodních cestách (ADN).

V ČR nemusí mít bezpečnostního poradce ADR pouze subjekt, který manipuluje:
• vyňaté množství (dle nové kapitoly 3.5 platné od 1.1.2009)
• omezené množství
• podlimitní množství
Dohoda ADR hovoří i o další možnosti. Ta umožňuje příslušným orgánům členských států dohody ADR (v ČR je to MDČR) stanovit, že povinnost ustanovit bezpečnostního poradce ADR se na některé podniky nevztahuje. Jsou to podniky, jejichž hlavní nebo vedlejší činnosti nejsou přeprava nebo související nakládka nebo vykládka nebezpečných věcí, ale které se příležitostně zabývají vnitrostátní přepravou nebo související nakládkou nebo vykládkou nebezpečných věcí představujících jen velmi malé nebezpečí nebo riziko znečistění. MD ČR této možnosti naštěstí nevyužilo. (Lze si jen těžko představit, jak by jednotlivé subjekty dokladovaly, že jde o příležitostnou dopravu a že vozí jen velmi malé množství.)
Bezpečnostní poradce může svoji činnost vykonávat jako kmenový zaměstnanec společnosti nebo jako externí pracovník. Obě možnosti jsou v souladu s dohodou ADR. V ČR k 1. 1. 2009 absolvovalo školení a následně úspěšně vykonalo zkoušky bezpečnostních poradců ADR 1033 osob. Část z nich (234 osob) již své osvědčení musela obnovit, neboť osvědčení má omezenou platnost a vydává se na pět let.

Kromě toho, že společnost DEKRA Automobil a.s. zajišťuje činnost externích bezpečnostních poradců ADR pro dvě stovky subjektů, je tato společnost největším školitelem bezpečnostních poradců ADR v ČR. DEKRA pořádá minimálně 1x měsíčně školení, jehož cílem je získat osvědčení bezpečnostního poradce ADR nebo obnovit toto osvědčení. Mimoto mohou poradci absolvovat pravidelně (jedenkrát až dvakrát ročně) konference a semináře, kde se řeší problematika přeprav nebezpečných věcí, kde se setkávají se zástupci státní správy a kde se dozvídají změny, které přináší nová legislativa. Pro nás jsou tato setkání zdrojem informací o úrovni výkonu funkce bezpečnostních poradců s možností konfrontovat naše názory s názory široké odborné veřejnosti. Jedním z poznatků z těchto setkání, který znesnadňuje práci bezpečnostních poradců, je nízká úroveň státního odborného dozoru v jednotlivých subjektech podílejících se na přepravě nebezpečných věcí.
Výkřik: Odesílatelé mají v oblasti výkonu funkce bezpečnostního poradce největší problémy. Často vůbec netuší, že takovou povinnost mají a když už je o tom někdo přesvědčí, velmi neochotně funkci zřizují.

Státní odborný dozor
V provozovnách odesílatele, dopravce i příjemce jsou státním odborným dozorem pověřeny pracovníci odborů dopravy jednotlivých krajských úřadů a pracovníci celních úřadů. Ať už z jakýchkoli důvodů, se tito pracovníci (až na výjimky) věnují kontrolám subjektů podílejících se na přepravách nebezpečných věcí v minimální míře nebo se jí nevěnují vůbec.
Při jednání se zástupci společností manipulujících s nebezpečnými věcmi se šest let po té co povinnost ustanovit bezpečnostního poradce vznikla, neustále setkáváme se zarážejícím přístupem těchto vedoucích pracovníků. Jeden příklad za všechny:

Ke konci minulého roku jsme absolvovali několik jednání s jedním naším významným speditérem a dopravcem zároveň. Pro ilustraci uvádíme, že disponuje s více než 300 dopravními jednotkami. Při opakovaném jednání vedení této společnosti konstatovalo, že si je vědomo povinnosti mít bezpečnostního poradce ADR, ale ze strany státní správy toto není kontrolováno. Po té jeden z členů vedení této společnosti zatelefonoval na odbor dopravy příslušného krajského úřadu. Skutečnosti, které jsme slyšeli z reproduktoru mobilu, byli překvapující: Na přímý dotaz, zda má výše uvedená společnost povinnost mít zajištěnou funkci bezpečnostního poradce ADR, pracovník odboru dopravy odpověděl, že o žádné takové funkci nemá tušení, a jestli taková funkce existuje, pak neví, kdo by ji mohl dělat. Ostatně nikdo to prý nekontroluje.
Nedivíme se závěru našeho jednání, ve kterém vedení zmíněné společnosti konstatovalo, že si rádi zajistí bezpečnostního poradce ADR, ale až v okamžiku, kdy za neplnění této povinnosti dostanou nějakou sankci nebo až alespoň uslyší o tom, že v daném regionu toto někdo někdy zkontroloval.
Na setkání s bezpečnostními poradci v rámci seminářů DEKRA zjišťujeme, že tento případ není vůbec ojedinělý. Kde kdo dnes má podnikového ekologa a bojí se kontroly České inspekce životního prostředí,  ale o kontrole povinností vyplývajících z dohody o přepravě nebezpečných věcí (až na ojedinělé výjimky) nikdo neslyšel.

Celá článek si přečtěte v T&b č. 1/2009